Vnitřní klid – jak jej obnovit

Tam, kde se šíří infekce strachu, je vnitřně klidný člověk emoční oporou pro své blízké. Vnitřní klid je nárazník proti vnějším stresorům, šetří energii a umožňuje dobré fungování imunitního systému. Vnitřní klid nám propůjčuje nadhled a schopnost vidět situaci jasně, a tedy také vědět, co dělat a co nedělat. Vnitřní klid je útočištěm, ke kterému se můžeme vracet ve „větrných“ dobách. Kde tedy vnitřní klid hledat a jak jej můžeme obnovit?

Za prvé, vnitřní klid není třeba hledat. Je potřeba jej pouze umožnit. Vnitřní klid je totiž výchozím stavem našeho organismu. Jazykem neurověd bychom mohli říci, že klidový stav odpovídá zapojení parasympatického nervový systému (PNS), který je zodpovědný za neustále probíhající stabilizující činnost – je modem zažívání, odpočinku a konzervace energie. Vnitřní klid, jakožto mentální stav, se zase pojí s určitou úrovní našeho vědomí (bdělosti), která se projevuje prostřednictvím elektromagnetické frekvence našeho mozku (vlnové délky theta 6 – 8,5Hz a alfa 8-13Hz). Tyto vlnové délky bývají spojovány s orientací pozornosti dovnitř, vizualizací, imaginací, relaxací či střehovým klidem (praxe bojových uměních a stavu flow).

Vraťme se k parasympatickému nervovému systému (PNS). Pomyslným protipólem parasympatického nervového systému je sympatický nervový systém (SNS), který je zase modem aktivity, nabuzení, živosti nebo-li též stresu a napětí. Neurovědci zjistili, že tyto dvě části autonomního nervového systému PNSSNS se k sobě chovají jako kyvadlo. Když jsme „nabuzení“, tak neodpočíváme. A naopak. Jelikož je PNS zodpovědný za vnitřní rovnováhu organismu, tak jej aktivizují tyto činnosti: hluboké brániční dýchání, pozornost zaměřená do vnitřního prostředí těla (relaxace, meditace, vizualizace, …) nebo třeba omytí rukou teplou vodou, dotek rtů (vlákna parasympatiku procházejí rty). Více se o vnitřní dynamice PNS – SNS můžete dočíst ve vynikající knize „Buddhův mozek“ neuropsychologa R. Hansona a neurologa R. Mendiuse.

K životu potřebujeme jak aktivitu a napětí (SNS), tak odpočinek a uvolnění (PNS). Potřebujeme plyn, stejně tak jako brzdu. Praktickou otázkou, když se učíme řídit svůj život, je: „Co právě nyní potřebuji – mám se ještě více napnout a zrychlit a nebo mi prospěje zastavení a zklidnění?“ Pokud potřebujete brzdit, zpomalit a obnovit svůj vnitřní klid a nadhled, tak můžete zapojit některý z níže uvedených tipů:

UKOTVIT MYSL DO PŘÍTOMNOSTI – TĚLO, POHYB A SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

Stres, který aktivizuje sympatický nervový systém, je slovy významného českého sinologa a mistra Tchai-ťi Víta Vojty to, že: „Jsem tady a chci být tam“. Pokud tedy ukotvíme naši mysl do přítomného okamžiku (do vědomí dechu), tak dochází k tišení emocí a stabilizaci našeho vnitřního systému. Tím, že přesouváme svoji mysl z roviny dosahování (projekce – budoucnost, reflexe – minulost) do roviny bytí (přítomnost), dokážeme velmi účinně snížit míru napětí v těle, tedy také nepohodu a neklid.

Prožíváme-li silné myšlenky a emoce, tak ukotvit mysl v přítomnosti nemusí být snadné. Proto si můžeme přivolat k službám dva účinné pomocníky: pohyb a smyslové vnímání. Pohyb nám pomáhá rozvolnit napětí a zároveň nás „nutí“ se soustředit na přítomnost a naše tělo. Výborně v tomto ohledu fungují psychosomatické disciplíny jako jsou např. Joga, Tchai-ťi či Čchi-kung, které rozvíjejí pocit zakořenění a rovnováhy, což jsou spolu s vědomím vnitřního a vnějšího prostoru důležité aspekty vnitřního klidu.

Velmi účinným „způsobem“ pro kotvení mysli do těla přítomnosti může být schopnost otevřít se smyslovému vnímání: pohled na něco krásného, poslech líbivé hudby a nebo provonění bytu vonnými oleji (silné vůně přímo působí na náš čichový mozek a mohou velmi účinně tišit aktivitu amygdaly, která se výrazně podílí na stresových reakcích) mohou podporovat pocit spokojenosti a vnitřního klidu.

NASLOUCHAT PŘÍRODĚ

Pozdně podzimní les sice není tak atraktivní jako les jarní, ale to je právě ono. Příroda se utišila, „zvnitřnila“ a odpočívá. V zimním lese je možnost „slyšet“ hluboké lesní ticho, vnímat nehybnost přírody a tím rozrezonovat vlastní vnitřní klid. Navíc, v lese na nás mimo jiné působí léčivé terpeny stromů, které prokazatelně posilují imunitní systém. Hezky o tom píše Clemense G. Arvay v knize „Les Léčí“.

POZITIVNÍ EMOCE – LASKAVOST, SOUCIT, HUMOR A VDĚČNOST

Pozitivní vzorce myšlení a jednání spouštějí pozitivní emoce, které jsou nárazníkem proti stresu a tedy také neklidu. Psycholožka Barbara Fredricsonová zabývající se vlivem emocí na naše vnímání tvrdí, že při prožívání pozitivního pocitu se naše percepce „posouvá“ ze sebestředného já versus ty (bojový modus SNS) k vřelejšímu a širšímu my.

Nemusí nám být vždycky do smíchu a přesto existuje deset tisíc možností jak si vyvolat pozitivní pocit. Objetí s milovanou osobou uvolňuje prastarý peptid oxytocin, který tlumí aktivitu amygdaly a defenzivní chování. Drobnou laskavostí, kterou uděláme pro druhého, obdarováváme také sami sebe. Může to být třeba úsměv, empatické naslouchání a nebo podržení dveří člověku, který vstupuje do budovy po nás. Dáváme a dostáváme zpátky – pocit smysluplnosti, vědomí dostatku a vlastní mohoucnosti.

A pokud vám výše uvedené vzorce myšlení a prožívání nejsou vlastní, tak věřte, že si je můžete osvojit neboť existuje neuroplasticita a z ní čerpající naučený optimismus (Martin Selingman). Hezkým příkladem může být vděčnost, která není pro člověka přirozenou spontánní reakcí, jak si mnozí mohou myslet (malé dítě je velmi spontánní, ale málo kdy vděčné). Vděčnost čerpá z naší kapacity a schopnosti vidět to dobré, co máme a čeho se nám dostává a nebrat to za samozřejmost. K tomu je potřeba rozvíjet sebeuvědomění, všímavost a to, co se může nazvat mysl začátečníka.

Pokud se nám podaří zapojit do života soucit, vděčnost, humor a nebo třeba laskavost, tak se cítíme klidnější, spokojenější a vyrovnanější. Vylaďujeme se do vědomí MÁM DOST prostoru, času, zdrojů a tedy MOHU (na rozdíl od stresujícího musím). Vymaňujeme se z role oběti či agresora, defenzivního a bojového chování. Stáváme se tvůrci.

VĚDOMÍ PRIORIT A SFÉRA VLIVU

K tvorbě patří také vědomí vlastního záměru, priorit, limitů a hranic. Někdy se necháme vykolejit něčím co nemůžeme změnit (například tím, co si o nás druzí myslí). Moudrý člověk rozlišuje a tím si svůj vnitřní klid chrání. Ví co je pro něj opravdu podstatné, ví přesně, co může ovlivnit a tam investuje svoji energii. To, co nemůže ovlivnit, tím se netrápí – pouští, odpouští a přijímá. K tomu nám pomůže uvědomovat si, kde je naše sféra vlivu, což je termín, který ve své knize „7 návyků skutečně efektivních lidí“ používá Steven Covey pro pojmenování oblasti – tématu – prostoru, který můžeme přímo ovlivnit.

Jeli naše situace náročná, tak je nejúčinnější kombinovat všechny techniky, které máme k dispozici. Avšak cokoliv, co podnikneme směrem k vlastnímu vnitřnímu klidu, je dobré. Nic se neztratí. Podstatné je jakým jdeme směrem. Vše dobré co uděláme pro sebe, děláme také pro druhé. Každý dle svých možností, krok za krokem. A za to vám děkuji.

Profesionální lektor a konzultant se zaměřením na rozvoj vědomé komunikace, emoční inteligence a talentu jednotlivců a organizací.

Získejte zdarma e-book

Vědomá komunikace

Umění mezilidských vztahů

Přečtěte si, jak rozvíjet zdravé a harmonické vztahy a naučte se principy vědomé komunikace a emoční inteligence.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů