„Všichni lžeme jako o život. Vyčerpává nás to a je to zásadním zdrojem většiny lidského stresu. Lhaní lidi zabíjí…uzdravení je možné teprve tehdy, získáme-li svobodu pramenící z toho, že už nemusíme nic tajit ani předstírat“: píše Brad Blanton v úvodu knihy Radikální upřímnost. Tuto knihu jsem přečetl dvěma dechy a s chutí experimentuji s jejím poselstvím. Kniha to je radikální, provokující, osvobozující a potenciálně velmi nebezpečná. Praxe radikální upřímnosti nese plody, ale má také své úskalí a limity, o kterých je dobré vědět. V tomto článku vypichuji zásadní přínosy a předpoklady pro praxi tvořivé radikální upřímnosti.

Přínosy radikální upřímnosti

O Velikonocích jsem byl na návštěvě u rodičů. Tatínek překročil hranice, které jsme si domluvili. To mě nazlobilo. Zlost jsem přímo vyjádřil tím, že jsem popsal jak se cítím, proč se tak cítím a co bych potřeboval. Energii zlosti jsem nechal projít tělem, hlasem, očima. Byla to ostrá výměna, ale tři minuty na to jsme se již poplácávali po zádech a loučili se spolu bez potlačené trpkosti, srdečně a s humorem. Nyní máme jasněji v tom, kde jsou hranice našeho vztahu, co je přijatelné a co není. To je moje opakovaná zkušenost. Když nepotlačuji svoje emoce, říkám si o to, co potřebuji, jsem transparentní v tom jak to mám, tak se lépe cítím, lépe se mi dýchá, energie proudí a také vztah s druhým člověkem se většinou projasní a prohloubí. Pozoruji také, že když vyjadřuji nepříjemné věci, moje mysl je více přítomná a otevřená, a jsem také schopen hlubší empatie a soucitu k druhým lidem. Neodpojuji se od sebe, neodpojuji se od druhých.

Brad Blanton, renomovaný psychoterapeut s 50ti-letou praxí, píše o tom jak radikální upřímnost snižuje úzkost, strach, smutek a různé příznaky psychosomatických onemocnění. Upřímný člověk se dle něj vymaňuje z vězení a omylů své mysli, opouští podmaňující roli oběti, začíná tvořit a plně žít svůj život. Jinými slovy, upřímnost vede ke zdraví, vyšší životní energii, zodpovědnosti za to, co se nás týká a k dozrávání ve svobodnou lidskou bytost.

Zásadní problém dle Blantona vězí v tomto, že žijeme převážně ve svých hlavách a naše životy řídí rigidní moralismus toho, co bychom měli a neměli a z něj vyplývající potlačování vlastní přirozenosti, přetvářka a faleš. Většina stresu podle něj pramení z toho, že jsme k sobě příliš tvrdí, když se nám nedaří naplnit vlastní představy o tom, jak bychom se měli chovat podle mínění ostatních. Odsud pramení strach, stud a konformita.

Blanton bije na poplach a upozorňuje na skryté nebezpečí moralismu, které je podle něj častou příčinou stagnace vývoje lidské osobnosti v etapě dětství a dospívání. Dozrávání a dospělost se děje překročením vlastního sociálního podmínění, přijetím a integrací svého stínu, tak jak to pojmenoval C.G. Jung. Je to cesta k psychologickému zdraví, celosti a seberealizaci. A já k tomu s chutí dodávám, že se jedná o cestu, na které rozvíjíme autorské poznání a tvořivý způsob života. Vykročit a kráčet po ní vyžaduje velký kus odvahy, vytrvalosti a síly. Bolet to bude, stejně tak jako jakýkoliv přerod. Uděláme chyby, netrefíme, zraníme a zraníme se. Tím si můžeme být jisti. Nemusíme však zbytečně opakovat všechny chyby, které udělali před námi druzí a nebo do zblbnutí opakovat své vlastní chyby. Tuto krásnou a náročnou výpravu za seberealizací nám může usnadnit vědomí základních předpokladů a principů tvořivé radikální upřímnosti. Jak tedy být radikálně upřímní a přitom zbytečně nezraňovat sebe a druhé?

Předpoklady tvořivé upřímnosti

1. Pravdivost sama k sobě:

Upřímnost, která je tvořivá a může být i prospěšná na nás klade určité nároky. Pokud chceme být upřímní k druhým, tak přitom musíme být upřímní sama k sobě. Můžeme a máme se ptát: „Jak se cítím? Co potřebuji? Co opravdu chci? Kdo jsem? Jak chci žít svůj život? Řídím se tím, co vím?“. To jsou některé z otázek, které je potřeba upřímně zkoumat. Začínáme tedy pravdivostí a poctivostí sama k sobě. Tím, že si přiznáme jak se cítíme, co potřebujeme, kde jsme a co si opravdu přejeme, vytváříme dobrý předpoklad pro upřímnost k druhým.

2. Kondice k přítomnosti:

Tvořivá radikální upřímnost vychází z vědomého bytí v přítomnosti, jde o spojení s tím, co prožíváme a jak přitom jsme. Učíme se více vnímat smysly a méně hodnotit, analyzovat, porovnávat a soudit. Nevědomé vydávání svých názorů a soudů za pravdu není tou upřímností, o které se zde bavíme. Naopak. Na cestě k radikální upřímnosti odhalujeme a odhazujeme svoje předsudky a interpretace světa. To děláme také tak, že rozvíjíme svoji kondici prostého rozpoznání.

3. Prosté rozpoznání:

Abychom zbytečně netonuli v bažinách hodnotitelské mysli, tak se učíme rozlišovat, že si něco o situaci myslíme a že něco jen prostě pozorujeme. Cílem je navýšit všímání a umenšit zbytečné myšlení. Více vnímáme smysly – co vidím, cítím, slyším, pozoruji? Kapacitu prostého rozpoznání a plného bytí v přítomnosti zásadně navyšuje praxe meditace všímavosti, kterou si můžete přijít potrénovat na kurz Mindfulness – skrytá síla. Díky prostému rozpoznání si prostě – bez posuzování – uvědomujeme svoje pocity, potřeby a kontext, ve kterém se nacházíme. A odsud to je již jen krůček k tomu naše pocity a potřeby přesně vyjadřovat.

4. Komunikační přesnost:

Přání přesně a tvořivě komunikovat nestačí. Je potřeba k tomu mít kondici a nástroje. K tvořivému vyjádření vlastních pocitů a potřeb používáme komunikační dovednosti Já, výrok a popis. Pokud chceme hovořit o pocitech druhého člověka, tak můžeme použít empatickou reakci. Tyto komunikační dovednosti stojí na přesnosti našeho pozorování a kapacitě přijmout zodpovědnost za náš vnitřní stav. Zároveň navozují respektující vztah. Respektující k čemu, ke komu? Respektujeme svoji vnitřní situaci, pocity a potřeby, ale také druhého člověka – jeho pocity a potřeby.

5. Laskavý mentální rámec:

Praxe radikální upřímnosti podle mě nemá být něco jako bojová výprava. Je potřeba k ní přistupovat s velkým respektem. Rozvíjet přitom pochopení pro druhé a jejich selhání, pro svoje selhání a svoje nezralé způsoby. Nějak nám sloužily a možná ještě slouží. A hlavně, změna je možná tehdy, když přijmeme to, co je a jak to je. Pak to můžeme pochopit, uchopit, odložit či proměnit.

Moudré je upřímnost vyvažovat a korigovat laskavostí, soucitem, humorem a odpuštěním. Jinak hrozí nebezpečí, že budeme příliš tvrdí k sobě i ke druhým. Inu, upřímnost a pravdivost může na věci hezky posvítit a nebo nás taky popálit, zničit naše vztahy a to na čem nám záleží. Proto nám přeji hodně odvahy, trpělivosti, laskavosti a též komunikační zručnosti na cestě k vnitřní svobodě a zdravým vztahům. A pokud byste si tvořivou upřímnost přáli potrénovat v bezpečném prostředí, tak přijďte na kurz Vědomé komunikace. Rád se s Vámi setkám!