Samozřejmost – tichý zabiják vztahů

To, co tiše zabíjí téměř každý dlouhodobý vztah, je když se lidé vzájemně berou jako samozřejmost. Na břehu samozřejmosti již ztroskotalo bezpočet partnerských i přátelských vztahů. Často žijeme v iluzi, že náš milovaný partner, rodič či kamarád, tady vždycky pro nás bude. Zvykneme si na to, co pro nás partner dělá, na to jaké jsou jeho/její dobré kvality a co všechno nám vztah s ním/s ní přináší. Přestaneme to dobré vnímat a začneme jednat tak, jako by to všechno, co pro nás ten či onen člověk dělá, byla samozřejmost. Tady je začátek konce.

Dlouhodobé vztahy jsou jedem samozřejmosti ohroženy nejvíce. Co s tím?

Protilátkou proti nebezpečnému „usnutí do samozřejmosti“ je rozvoj mysli vděčnosti. Mysl vděčnosti rozvíjíme tím, že se učíme žít bděle v přítomnosti a všímat si toho dobrého co se děje, co k nám přichází a co pro nás druhý dělá. A odsud je to již jen krůček k tomu děkovat za to, co máme a co nám druhý člověk nabízí. Tím posilujeme mysl vděčnosti a růst toho dobrého ve vztahu. Klíčovou komunikační dovedností pro vyjádření a posílení naší vděčnosti nazýváme ocenění.

Rozvoj mysli vděčnosti ve třech krocích:

1. Rozvoj všímavosti – kapacity být přítomna/přítomen a všímat si toho, co se děje. Všímavost můžeme nejefektivněji rozvíjet prostřednictvím meditace mindfulness. Prospěšné jsou ale jakékoliv další metody psychohygieny, které nám pomáhají obnovit náš vnitřní prostor, „vyčistit mysl“ a všímat si toho, co je.

2. Selektivní vedení pozornosti – všímat si záměrně toho dobrého co k nám od partnera přichází nebo co partner pro nás a náš vztah dělá. „Kdo chce bíti psa, hůl si najde“: říká jedno české přísloví. Ale stejně tak je tomu i naopak. Kdo chce najít to dobré, tak to taky najde. Naši mysl je možné trénovat, učit se ji vést tam kam chceme. Je ale potřeba mít záměr (vědět proč), metodu (vědět jak) a také to často nepopulární slovo „disciplínu“:-).

3. Vyjádření toho čeho si vážíme – k tomu můžeme použít jak slova, tak gesta (neverbální komunikaci). Dovednost, kterou vyjadřujeme, že si vážíme co druhý člověk udělal, nazýváme ocenění. Více o ocenění si můžete přečíst zde: https://www.radimkudelka.cz/oceneni-perla-komunikace-2/

Vděčnost tedy nemusí být jen záležitostí náhlého otevření srdce, ale může být dovedností, kterou se můžeme naučit, stejně tak jako jsme se naučili mýt si zuby. Pěstovat vděčnost systematicky dokážeme máme-li silný záměr, rozvíjíme-li svoji schopnost být všímaví a víme-li jak dovedně vyjádřit to, za co jsme vděční.

Milí přátelé, učme se tedy nebrat věci a lidi za samozřejmost dříve než nám život udělí ránu, která nás z nebezpečného pospávání v samozřejmosti probudí.

Tréning všímavosti, vděčnosti a toho jak správně oceňovat partnera, kamaráda či kolegu se uskuteční již za 3 týdny na kurzu Vědomé komunikace. Více se o kurzu můžete dozvědět zde: https://www.radimkudelka.cz/kurzy/pro-verejnost/vedoma-komunikace/

Těším se na setkání!

Radim