Mistrovství je proces

Mistrovství je proces. Neustálé učení. Kdo se učí, ten je na živu. Kdo se učí vědomě a vytrvá, stává se – možná – mistrem. Minulý měsíc zesnul guru českého divadla pan profesor Ivan Vyskočil. Měl jsem tu čest se s ním osobně potkat a štěstí, že mi věnoval dvě hodiny svého drahocenného času v ničím nerušeném dialogu. Toto setkání zásadně ovlivnilo můj život. Bylo to před deseti lety a i když už si nepamatuji téměř nic z toho, o čem jsme si povídali, něco si pamatuji velmi přesně a pravděpodobně na to nikdy nezapomenu. Vyzařující přítomnost, hlubokou pokoru a moudrost tohoto pána.

SETKÁNÍ S MISTREM DIALOGU

Položil jsem tehdy panu profesoru dvě otázky, které mě pálily. Jedna z nich se týkala toho, jak poznat, že má někdo talent. Na to pan profesor odpověděl: „No vidíte, tak to taky nevím. Ale …“. Jinými slovy řekl: „Vím, že nic nevím“. V jeho případě to však nebyla póza, ale prožívaná osobní zkušenost. Pan profesor se neustále učil, zkoumal, bádal, tázal se a zaměřoval na proces vznikání a tvorby. Ztělesňoval postoj autora. Ten, kdo to takto znovu a znovu dokáže, je podle mě opravdovým studentem a pokud vytrvá, tak jednou možná také mistrem svého oboru.

S panem profesorem jsem měl příležitost se setkávat též nepřímo prostřednictvím studia Dialogického jednání, jehož je autorem. Shodnou šťastných náhod jsem měl a mám možnost zkoušet si Dialogické jednání pod vedením Doc. Martiny Musilové na Fakultě sociálních studií v Brně. Zkoušení Dialogického jednání se věnuji již více než osm let a přesto, když se mě někdo zeptá, co to je, tak nevím jak odpovědět. Říci, že to je absolutní improvizace v prostoru veřejné samoty a že tím rozvíjíme psychosomatickou kondici k veřejnému vystupování je sice pravda, ale co to komu řekne. Slovy se to vyjádřit nedá. Je nutné si to zkusit. Nejlépe na DAMU. A nebo můžete přijít na kurz Vědomý řečník, kde se s principy Dialogického jednání seznámíte v praxi rozvoje prezentačních dovedností. Pokud byste bažili po zasvěceném popisu této disciplíny, tak je možné si o tom více přečíst zde: Ivan Vyskočil (ivanvyskocil.cz).

KDO SE SOUSTŘEDÍ VÍCE NA VÝSLEDKY NEŽ NA PROCES KLOPÝTÁ

Zpět k mistrovství a procesu. Těm, kteří zkoumají jak se efektivně učit, využívat své emoce k optimální výkonnosti aneb vstoupit do a udržet se ve stavu flow, je dobře známé, že kdo se soustředí na výsledky více než na proces, klopýtá. Tak jak se tomu stalo běžkyni na 110m překážek Gail Deversové na olympijských hrách v roce 1992. Gail těsně před cílem prohrála v podstatě vyhraný závod tím, že shodila poslední překážku. Proč? Místo, aby se plně soustředila na běh, začala přemýšlet o tom jak je to s ostatními běžci: „proč s ní nikdo neběží?“ (běželi, ale za jejími zády). Alespoň takto to okomentovala v rozhovoru s jedním sportovním novinářem.

7 TIPŮ K MISTROVSKÉMU TRÉNOVÁNÍ

Sami asi dobře víte, že není tak snadné soustředit se pouze na to jedno, čemu se chcete věnovat. Nic víc v tu chvíli nemít na mysli a toto intenzivní soustředění udržet po delší dobu. Nechtít to mít hotové. Nevnímat podružné okolní věci. Svodů je mnoho. Bzučící telefon, vtíravé myšlenky, pochybnosti, vnitřní konflikty, potřeba uspět a nebo být uznán nějakou autoritou. To vše a jiné v mnoha „přestrojeních“ nám brání se plně soustředit na proces tvorby, učení a tedy také mistrovského zvládnutí naší disciplíny. Co nám tedy může pomoci posílit kapacitu soustředit se více na proces než na výsledky? Rád bych s vámi sdílel 7 principů, které jsou podstatnými elementy mistrovského trénování:

1) VÁŠEŇ k té či oné věci, které se věnujeme: je opravdu velmi nevýhodné studovat a praktikovat něco, co nám není vnitřně blízké a libé. Buďme tedy poctivě ryzí při volbě svého studia, povolání či disciplíny. Nejlépe, aby nás To přirozeně lákalo a bavilo, aby nám To dávalo hluboký smysl a ještě abychom k tomu měli dobré osobnostní předpoklady (nadání). To je neporazitelná triáda. Téma osobního nadání do hloubky zkoumáme na kurzu Objev svůj DAR.

2) VYTRVALOST: dobré věci zrají v čase. Slovy pana Profesora Ivana Vyskočila, když si jej v tomto článku ještě jednou vezmu do huby: „Nespěchejte, Radime. Pokud chcete vytvořit něco jedinečného, autorského, tak to chce hodně času“. Teď již vidím jasně, že Pan profesor nemyslel 5 let ani 10 let. Spíše myslel 20 – 30 – ? let. Metaforicky řečeno, ten kdo kope „studnu“ každou chvíli na jiném místě, vody se nedočká. No jo, kdo ale v dnešní době instantního dosahování má tolik trpělivosti a oddanosti? Obzvláště tehdy, když jsme neustále „svádění“ různými „experty“ k tomu jak to či ono „hacknout“ jedním či dvěma triky. Ryzí, poctivé a inovativní „věci“ prostě zrají dlouho. A to bez hlubokého smyslu vydržíme jen těžko.

3) ASPIRACE: nezlomná vytrvalost je napájena vědomím a nebo alespoň tušením životní aspirace. Co si z hloubi duše přeji osvojit? Jak si přeji žít? Jakou „stopu“ chci za sebou zanechat? Hluboké životní přání nečerpá svoji energii z omezených zdrojů osobního ega, ale z nekonečných studnic nadosobních ideálů lidstva.

4) UČITEL/MENTOR: mysleme si co chceme, ale drtivá většina z nás potřebuje opravdového učitele a nebo alespoň slušného průvodce vodami pro nás neprobádanými. Sami si o tom či onom můžeme číst, vykládat s kamarády, ale pošťouchnutí dobrého učitele, jeho osobní transmise (předání, přenos) a přesná zpětná vazba jsou k nezaplacení.

5) KMEN: důležitou podporou napájející naši vytrvalost, chuť učit se a zkoumat, nám též může být skupina podobně smýšlejících a směřujících přátel či kolegů. Pokud však mezi námi, v našem kmeni, nebudou o míli rozvinutější osobnosti (alespoň v něčem), tak budeme kopírovat jen své nezralosti. Dobře si tedy volme svůj kmen a nebo si jej pěstujme.

6) ODVAHA: soustředit se na proces více než na výsledky znamená zkoušet věci jinak, dělat „chyby“, vzít „chyby“ do hry jako podněty k učení a k růstu. Také to se člověk učí například ve výše zmiňovaném Dialogickém jednání. Otázka tedy je: „jak si nastavit mysl na proces učení, zkoumání a růstu?“. K tomuto tématu bylo mnohé napsáno. Doporučuji například knihu „Nastavení mysli“ od renomované psycholožky Carol Dweck či knihu „Breathe“ legendárního mistra jiu-jistu Ricksona Gracie.

7) SOUSTŘEDĚNÍ: Eriksonův mýtus 10 000 hodin tréninku je mrtev. Nejde jen o to kolik hodin tréninku věnujeme, ale především jak trénujeme, jak děláme tu či onu činnost. A tím jak je jak soustředění. Mistři trénují odlišně. Nejenže mají vyvinutý systém tréninku (učení či praxe), ale zásadní je také jak se na danou činnost naladí a jak jsou do ní ponořeni. Mistrovství je mistrovstvím soustředění.

Milí čtenáři, pokud vás zajímá nejen to, co děláte (a v jakém množství), ale také proč a jak to děláte, tak jste na dobré Cestě. Otázka proč vás povede ke smysluplnému životu. Otázka jak zase aktivuje precizní tříbení nových dovedností a jemnou kalibraci vašich procesů. A kdo ví, když budete mít dost kuráže, oddanosti a štěstí, třeba se zrodí další mistr. Nechť vám ta Cesta chutná, ať je vám ten proces libý.

S hlubokou úctou, Pane Profesore. Se srdečným díky, Martino!