Děkuji, že jsme!

Na konci každého „školního“ roku se odměním malou osobní oslavou, zajdu si do čajovny, dám si vynikající čaj a dobré jídlo. Součástí mé každoroční oslavy je pozitivní reflexe předcházejících dvanácti měsíců. Vzpomínám na to, co dobrého se stalo, čeho jsem dosáhl, co se povedlo a kdo byl při tom.

Shodou okolností jsem byl tentokráte asi týden před mou oslavou nominován do podnikatelské soutěže na živnostníka roku 2023. Na soutěžení moc nejsem. Ale nominace od Roberta Vlacha, kterého si velmi vážím, se odmítnout nedala. Tak jsem vyplnil formulář, ve kterém byla mimo jiné otázka, zdali podnikám sám a nebo mám zaměstnance. Tady jsem se na chvíli „zasekl“. Žádného zaměstnance sice nemám, ale že podnikám sám si rozhodně nemyslím. Důsledně jsem přemýšlel nad tím, jak to vlastně mám. A musel jsem si a rád připustit, že sám bych opravdu mnoho nedokázal. Uviděl jsem všechny ty spřízněné osobnosti – profesionály, blízké přátele a klienty, se kterými spolupracuji a tvořím. Pocítil jsem obrovský příliv vděčnosti za všechny ty vzácné osobnosti a vztahy.

Tento článek je tedy děkovnou ódou odkrývající některé z nitek a kořenů mého osobního štěstí a profesního úspěchu. Své díky budu adresovat čtyřem lidským pilířům mého povolání a podnikání. A nemůžu začít jinde než u své milované ženy Moniky.

1) PARTNERSTVÍ S ŽENOU

Nedělám to často a moje žena by si to asi ani nepřála. Ale dneska to chci „vykřičet“ do světa. Bez své ženy bych nebyl tím kým jsem, nedokázal bych pracovat tak usilovně, vytrvale a intenzivně. Bez zázemí, které pro mě a našeho syna Monika vytváří, bych si nemohl dovolit tak hluboký ponor do své práce. Bez její lásky bych necítil teplo domova, které mě hřeje a nabíjí v náročnějších chvílích života. Bez jejího cinkavého humoru by byl můj svět fádnější. Doma je mi prostě báječně.

Monika mi umí hluboce naslouchat, když řeším komplikovaná osobní a profesní témata. A to dělá posledních deset let se stále stejným zájmem. Mnohdy mi dobře poradí a někdy i pomůže. Například co se týká IT dovedností je asi o míli dál než já. Bez její technické podpory bych byl někdy doslova „zamrzlý“. Moniku obdivuji také za to, že si troufá se mnou tvořit a třeba i sdílet své kulinářské umění s mými drahými studenty na legendárním kurzu Ve svém středu. Je toho mnohem více za co jsem Monice vděčný. Sdílet více by už však nebylo gentle a tak končím svoji ódu na Moniku slovy klasika: „cherchez la femmy “.

2) PŘÁTELSTVÍ S KLIENTY

Tuny ocenění, kila empatie a homeopatické špetky konstruktivní kritiky. To je vítr do plachet mého profesního zrání. Vítr, který přichází od věrného, poctivého a upřímného klienta, kterého si vážím. Někteří mí klienti jdou o píď a někdy i o míli dál za to, co by si vůbec profesionál od svých klientů mohl přát. Když si reflektuji minulý školní rok, tak vidím školení v MyPlans a Irenu, která mne opakovaně hostila domácím jídlem z vařečky její milé maminky. Nebo Petra, který neváhal na kurz Ve svém středu dovést 11 afrických bubnů, naložit je do auta a vyložit jen proto, aby mohl hodinu učit účastníky kurzu africké rytmy. Jedinečným vyznamenáním pro mě bylo, když mi jedna dlouholetá klientka na sklonku roku řekla, že mám zvýšit ceny. Kvalita a hodnota mých služeb je prý mnohem výše. Uau. Taková upřímnost a nesobeckost. Klobouk dolů, Hanko! Stejně tak mě těší důvěra některých klientů, kteří mi natolik věří, že mi pod „křídlo“ do péče svěří rodinného příslušníka. Někdy přijde na kurz i celá rodina.

Velmi si též vážím všech upřímných referencí, které jsou nejkrásnější ozdobou mého webu a teplým větrem do plachet mého podnikání. Tento rok jsem jich od vás obdržel opravdu hojně. Mnohé z nich jsou malým uměleckým dílem jako například reference Báry ke kurzu Ve svém středu a nebo reference Elišky ke školení Emočně inteligentního leadershipu pro organizaci Helceletka. Darem z kategorie „královský“ bylo, když mi klient Honza půjčil apartmán na Tenerife, na neomezenou dobu a ještě i s autem. Nedokážu vyjmenovat všechny gesta štědrosti, které mi od vás, milí studenti, v minulém roce přišly. Někdy větší, někdy drobné. Vážím si všech. Darem z největším je pak pro mě dar smysluplnosti mé práce, který mi věnujete vždycky, když vidím vaši vytrvalost, píli a následné plody vaší praxe. Děkuji, že mi důvěřujete a že používáte to, co společně najdeme a nebo co vám nabídnu.

3) PODPORA S PROFÍKY

Podnikání na volné noze je složitá a komplexní záležitost. Není možné být ostrovem jen sám pro sebe. Rád bych pro to veřejně ocenil práci některých výjimečných profesionálů, kteří mi různými způsoby pomáhají, asistují anebo mě pošťuchují k tomu, abych šel dál a zkoušel nové věci. Po osmi letech spolupráce s Doc. Evou Ambrozovou na Newton University jsem měl konečně možnost s Evičkou učit. Krásný zážitek, který mě inspiroval k tomu jak rozšířit svůj lektorský repertoár. Stejně tak a jinak obdivuji práci Doc. Martiny Musilové, která mne již devět let trpělivě provází studiem Dialogického jednání, které je pro mne pramenem hravosti a jako olej promazává kola disciplinované pedagogické tvorby. Děkuji za laskavý přístup, Martino! Tento rok v lednu jsem se také po dvouleté covidové pauze „podíval“ do Plum Village. Moje vazba na Plum Village a hlubokou praxi meditace mindfulness je pro mé osobní i profesní zrání a kotvení naprosto zásadní. A k tomu, zdali je mnich profík? Byl jsem poučen, že ano a ten na slovo vzatý. Latinské slovo profiteri znamená vyznávat. A anglicky se řeholní slib řekne monastic vow nebo monastic professsion:-) Takže proč bychom se nepoučili od profíků na slovo vzatých!

Aktuálně pracujeme na rekonstrukci webu. Snad poprvé jsem si tento rok užil focení s fotografem Lucií Cardovou. Grafik Václav Fous pohotově vytvořil návrhy pro ikony na nové kurzy a Jana Andrésková je tím umělcem, který to vše spojí a doladí. Své díky musím též vyjádřit zakladatelce školy Letokruh a Montessori insititutu Mint Petře Komárkové, která i při své veliké vytíženosti připravila a obětavě odladila útulné prostředí školy pro kurzy pro veřejnost.

Během tohoto školního roku jsem krom práce přes týden odučil asi 20 víkendů. Bylo toho opravdu hodně a proto chci poděkovat také mistru akupunktury panu Bednáři, za to, že mi vždy ochotně a přesně píchnul:-) Nedokážu poděkovat všem profíkům, kteří se nějak podílejí na mém podnikání. Mám vás však ve svém srdci a všem, kteří zmíněni nebyli děkuji v duchu.

4) SÁM SOBĚ DAREM

Původně jsem to nezamýšlel udělat. Ale nebylo by to prostě úplné a na falešnou skromnost si hrát nechci. Za to, že jsem se tento rok (i v předchozích letech) mohl tak často radovat a sklízel plody všech druhů, vděčím také sám sobě. Konkrétně své vytrvalosti, oddanosti studiu a píli při opakovaném vylaďování mých služeb. Poctivosti k sobě a ke svým studentům. Veliké odvaze zkoušet nové věci. Opouštět staré zbytečné a neplodné. Učit se, překračovat svoje limity. Bát se, ale přesto jít dál výš a hlouběji.

Děkuji, že jsem schopen při veliké vytíženosti nezapomínat také sama na sebe, že umím věci pustit, odpočívat a regenerovat.  Děkuji za to, že si troufám říkat ne a naopak ano tam, kde se zapaluje moje srdce. A aby tento projev sebelásky byl správně pochopen, tak jedním dechem dodávám – když myslím na „sebe“, tak tím nemyslím jen to malé ego-já-Radim. To, co umím a kým jsem, jsem zdědil od svých pokrevních a duchovních předků, učitelů, pomocníků, přátel a ochránců. Toho jsem si vědom. Mojí zásluhou je, že to trpělivě, odvážně a někdy snad i moudře spravuji a kultivuji. Úspěch mě neválcuje. Alespoň doufám. Odevzdávám jej. Vracím se nohama na zem a vracím jej těm, kteří se na „mém“ úspěchu a bohatství podílejí nejvíce: rodině, klientům, přátelům a spřízněným profíkům.

Život je dar. Každý z nás je darem světu. Učme se být sami sebou, dozrávat k tomu nejlepšímu v nás. Buďme k sobě laskaví. Buďme moudře trpěliví, troufale odvážní a hravě blázniví. Ať ten život stojí za to, ať nás to baví. Radujme se s druhými. Pěstujme zdravé vztahy, partnerství a přátelství. Bez nich jsme ničím. Stáváme se tím co děláme a zásadně nás ovlivňuje s kým to děláme. A tak ještě jednou děkuji, že mohu být a žít, cestovat a tvořit s vámi se všemi. Srdečně a s vděčností, Radim.