Sebeláska – co to je a kde začít

Jak milovat sám sebe, aby to nebylo sobectví?
Opravdová sebeláska není nikdy sobectvím.
Opravdová sebeláska je základním před-pokladem pro lásku k druhým neboť není možné nabídnout druhým něco, co sami nemáme. 

Jsem-li v harmonii a míru sám se sebou, dokážu být v harmonii a míru s druhými. Umím-li odpustit sám sobě, tak dokážu odpustit i druhému. Jsem-li k sobě pozorný a laskavý, tak umím být pozorný a laskavý také k druhým. A naopak, jsem-li k sobě tvrdý, jsem tvrdý také k druhým. Vykradu-li a vyčerpám-li sám sebe, kradu a vyčerpávám druhé. Zažívám-li vnitřní konflikt, vytvářím tento konflikt ve světě vnějším. To můžeme pozorovat. Tak to je. Naučíme-li se tedy milovat sami sebe zralou láskou, budeme umět dovedně milovat také druhé.

Dobrá. Kde ale a jak s tou sebeláskou začít?

Opravdová láska není dogma, slepé držení se toho, co jednou fungovalo nebo toho, co říkají druzí. Z dogmatu vzniká boj a válka. Umění milovat musíme objevit a oživit sami v sobě. Začíná to autentickým poznáním sebe sama – svých potřeb a zranění, přání a aspirací….toho, kde jsme, kam si přejeme kráčet a kým se chceme stát. Prosté rozpoznání, přiznání a přijetí toho jak to je, jak to máme, co je pro nás důležité, co nás pálí a co zapaluje, je základem pro naplnění sebelásky v pravých činech. Neboť jen ty činy, které vycházejí z živého osobního poznání, nejsou slepé.

Z jasného vědomí toho, co je, se rodí poznání toho, co je dobré udělat a co je dobré nedělat. Když to, co je dobré udělat a co je dobré nedělat, jasně vidíme, tak je pak potřeba toto poznání – vhled – naplnit v činech. A k tomu budeme potřebovat odvahu, vůli a disciplínu. Ano, k sebelásce patří disciplína! Ne vojenská disciplína daná příkazem zvnějšku, ale disciplína, která se rodí díky osobnímu poznání a vhledu, který nás vede k tomu udělat to, co máme udělat a zdržet se toho, co je pro nás a pro ostatní škodlivé. Sebeláska není dělat si vždycky co nás napadne, na co máme chuť, k čemu jsme přikováni návykem či co umíme a jde nám to tedy lehce.

Naše „srdce“ a kapacita milovat roste právě tam, kde se nám nechce vstoupit – přiznání vlastní chyby, upuštění od vlastní pýchy, vzdání se pohodlí či závislosti, mlčet když bychom chtěli křičet, hovořit, když máme strach.

Ještě jednu věc je potřeba zmínit. Sebeláska neznamená, že myslím jen a pouze na sebe. Znamená to spíše to, že u sebe začínám a ze sebe vycházím. Postupuji ze středu k periferii. Postarám se o sebe a jakmile mám nabité „baterie“, tak jdu do světa, kde udělám to, co vidím jako potřebné a možné. To je přístup leadera, který žije zevnitř ven.

A jako praktickou „tečku“ a inspiraci na závěr tohoto článku přidávám odkaz na odpověď zenového mistra  Thich Nhat Hanh na otázku: „Jak milovat sám sebe?“ Stručně tlumočena odpověď mistra: Prvním aktem lásky je vrátit mysl do těla.

Srdečně zdravím
a přeji sebe-lásku naplněnou v pravých činech!
Radim
Profesionální lektor a konzultant se zaměřením na rozvoj vědomé komunikace, emoční inteligence a talentu jednotlivců a organizací.

Získejte zdarma e-book

Vědomá komunikace

Umění mezilidských vztahů

Přečtěte si, jak rozvíjet zdravé a harmonické vztahy a naučte se principy vědomé komunikace a emoční inteligence.