Každý okamžik je dokonalý

Každý okamžik je dokonalý, tak jak o tom vypráví báseň ze sbírky Zenhir:

„Jestli nevěříš, podívej se na září, říjen!                                                                                                                                                           Žluté listí padá a padá, až je ho plná hora i řeka.“

Dokonalost nalezneme v dokonalém ponoření do přítomného okamžiku. Tady a teď není naše mysl rozštěpena soudy, kritikou, reflexí ani plány. Aneb slovy Alana W. Wattse v knize Cesta Zenu: „Neboť člověk zní jako prasklý zvon, když myslí a jedná s rozštěpenou myslí – jedna část, která stojí stranou a zasahuje do záležitostí druhé části, kontroluje, zavrhuje nebo obdivuje“.

Dokonalost ožívá v dokonalém ponoření do přítomného okamžiku. Přijímáme to, co je. Jsme tím. V principu jednoduché. V životě nesnadné. V tomto článku bych rád poukázal jakým směrem se dívat a kudy vede cesta k dokonalosti v každém okamžiku.

Je to Cesta plného vnímání a spontánního jednání. Je to umění nechat se být. S pasivitou to však nemá nic společného! Právě naopak. Plná všímavost vede k vyšší receptivitě, k hlubšímu a přesnějšímu chápání a správnému jednání. Pokud něco opravdu přijímáme, tak to většinou také lépe chápeme a můžeme s tím tedy vědomě zacházet. Z pravého poznání se rodí pravé jednání.

V rámci praxe meditace mindfulness se učíme rozvíjet tzv. mere recognition neboli prosté rozpoznání. Prosté rozpoznání je schopnost uvědomovat si To, co je, bez toho aniž bychom na To nasazovali mentální filtry představ, domněnek, soudů a nálepek. Učíme se pěstovat svůj vnitřní prostor – mezeru mezi myšlenkami, ve které můžeme vidět věci ve své „nahotě“ a přirozenosti. Prostě se díváme, nasloucháme, vnímáme, cítíme. Jinak řečeno, jde o to umět vyměnit naše myšlení o za plné vnímání to-ho či onoho.

Všichni ten lahodný stav plného vnímání, které je zároveň čirým bytím, známe. Například jako moment náhlého vytržení přírodní krásou. Pocit úžasu, kdy nenacházíme slov. Anebo jako tichou chvíli nad dobrým čajem než nám pípne telefon:-) Většinou se To děje spontánně, avšak můžeme tomu jít naproti.

Pomocníkem otevírající bránu mezi světy je náš dech, plné vědomí dechu. A vůbec naše tělo, respektive plné vědomí těla. Nemusí se však nutně vždy jednat o meditaci. Ta je „jen“ nástrojem. Stejně tak dobře nám může posloužit cvičení, tanec, běh, zpěv, …jakákoliv činnost, která kotví naši mysl do vědomí těla a léčí rozštěpenost: tělo tady – mysl tam. 

A pokud by nic z toho nezabralo, tak je tady ještě příroda! Obzvláště ta nedotčená, obzvláště jsme-li v ní sami. Prostě se procházíme, díváme a nasloucháme. Můžeme zpomalit, zastavit a jenom tak být. A nemusíme zrovna do deštných pralesů. Nedotčenou přírodu můžeme zahlédnout třeba kousek za domem. Tak jak nám vypráví fotografie podzimních Beskyd z dílny fotografa Tomáše Ruty. Tome, díky! 

Ne nadarmo bývaly zenové kláštery citlivě zasazeny do přírodní scenérie. Ne nadarmo si lidé tvoří krásné přírodní zahrady, kde se mysl nemá čeho chytit. Podobně nám slouží také umění, hudba a nebo třeba poezie. Nechť tedy zazní ještě jedna báseň, kterou jsem „vylovil“ z knihy Cesta Zenu od Alana W. Wattse:

Nad řekou svítí měsíc, v borovicích vzdychá vítr,                                                                                                                                        po celou noc takový klid – proč? A pro koho?“

Nechme se na chvíli být, žasněme jako děti a zjistíme, že každý okamžik je dokonalý.

Radim Kudělka
Profesionální lektor a konzultant se zaměřením na rozvoj vědomé komunikace, emoční inteligence a talentu jednotlivců a organizací.

Získejte zdarma e-book

Vědomá komunikace

Umění mezilidských vztahů

Přečtěte si, jak rozvíjet zdravé a harmonické vztahy a naučte se principy vědomé komunikace a emoční inteligence.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů