Jak emoce odstiňují naše vnímání a jednání

Emoce – témat staré jako člověk sám. Bez emocí není život, pohyb, změna, růst.

Emoce jsou v podstatě dobré – mají svůj význam a účel. Jsou to evolučně funkční nástroje – automatické reakce zabudované do nervového systému, které nám pomohly přežít a růst. Co to ale, že nám v životě tropí tolik komplikací?

Typickým příkladem je situace, kdy nám silná emoce „zastiňuje“ – zkresluje naše vnímání, vede nás k unáhleným rozhodnutím či destruktivnímu jednání. V případě velmi silných emocích hovoříme o emočním únosu, který se pojí s funkcí amygdaly neurovědci považovanou za centrum horké reaktivní motivace.

Nicméně, nejen extrémně silné emoce zásadně ovlivňují to jak přemýšlíme a jednáme. „Jsme-li v zajetí nepřiměřených emocí, interpretujeme dění kolem sebe způsobem, který zapadá do toho, jak se cítíme – a ignorujeme znalosti, které do toho způsobu nezapadají„: píše ve své knize Odhalené emoce Paul Eckhman, který je považovaný za světovou špičku v oblasti studia lidských emocí. A dále Paul Eckhamn píše: „Emoce tedy mění, jak vidíme svět a jak interpretujeme jednání ostatních. Nepokoušíme se zpochybnit, proč danou emoci cítíme, naopak – pokoušíme se ji potvrdit. Hodnotíme dění kolem sebe v souladu s prožívanou emocí, a tak si emoci odůvodňujeme a udržujeme.“. Časový interval v níž se nacházíme v takovémto stavu nazývá Paul Eckhamn Refrakterní doba.

Co to prakticky znamená? Jsme-li v zajetí zlosti, tak hledám aspekty situace,  které ospravedlní to, že zlost cítíme. Např. si všimneme ještě více zlých a nebezpečných vlastností toho či onoho člověka, hledáme další zdroje ohrožení a nevýhody té či oné situace. Nalézáme-li se naopak v radostné náladě je snadnější najít více dobrých vlastností u lidí a pozitivních aspektů dané situace. Naše myšlení je tedy málokdy objektivní neboť jej napájí naše emoce. To je dobré vědět!

V žádném případě ale nechci říci, že emoce jsou špatné. V mnoha situacích je dobré prožívat emoce, nechat se jimi ovlivnit. Např. pokud na mě někdo fyzicky útočí, tak mi hněv může pomoci aktivizovat moje síly a ubránit se. Utrpím-li v životě ztrátu, tak je zdravé cítit smutek, který mě vede k introspekci a k tomu smířit se a vyrovnat s bolestí a ztrátou milované osoby. Pokud dosáhnu dlouho očekávaného cíle, tak se zase vyplaví neurotransmiter dopamin, který mě vnitřně odmění za mé úsilí, cítím radost – slavím. Dopamin a emoce radosti tak fixuje naše jednání. Radost nám říká tudy ano, takto je to dobré dělat. Takto pokračuj. Emoce mají svůj účel. Všechny.

Problematické může být, když se ve svých emocích neorientujeme, když nevíme co a jak spustilo danou emoci, když netušíme, co nám emoce říká, když neumíme s emocemi adekvátně pracovat – přiměřeně je vyjadřovat. To se většinou stává tehdy, když jsou emoce příliš silné a nebo když žijeme odpojeni od svého těla, tj. „zapomínáme“ – potlačujeme to, co cítíme. V obou případech nemůžeme emoce používat, ale jsme loutkou ve hře emocí. Většinou jednáme neadekvátně situaci  – buď příliš reaktivně a nebo vůbec.

Co s tím?

Neexistuje jedna šablona jak pracovat s emocemi. Je potřeba rozvíjet naši emoční inteligenci, kterou zakladatelé tohoto pojmu J.D.Mayer a P.Salovey definovali takto:  „Schopnost sledovat vlastní a cizí pocity, rozlišovat mezi nimi a využívat tyto informace k řízení svého uvažování a jednání“. Z této definice můžeme extrahovat dva pojmy, které jsou zásadní pro rozvoj naší schopnosti pracovat s emocemi:

1. sebeuvědomění – schopnost uvědomovat si své pocity a rozlišovat mezi nimi

2. sebeřízení – využívat informace, které nám emoce nabízejí, k řízení našeho uvažování a jednání.

Nejen pro práci s emocemi v již zmiňované refrakterní době je zásadní rozvíjet naši všímavost a sebeuvědomění (vědět co cítím, vědět jak pocit vznikl, znát své emoční schémata, spouštěče,…) a umět naše pocity rozlišovat a pojmenovávat. Pro rozvoj sebeuvědomění můžu doporučit například meditaci mindfulness, reflektivní psaní osobního deníku, sdílení pocitů s blízkými lidmi nebo hru s emočními kartami.

A dále pokud víme co cítíme, proč to cítíme a jak naše pocity vznikají, můžeme se učit různým cestám – nástrojům jak emoce kultivovat. Čím více nástrojů máme k dispozici, tím lépe.  Tuto paletu možností jak s emocemi pracovat nazývám emoční vějíř. Patří sem například možnosti odreagování emoce (sport, sex, procházky, práce na zahradě), techniky tvořivé kultivace pocitu, např. umělecké aktivity (zpěv, malování, psaní) či vyjadřování pocitů slovem a nebo také techniky vnitřní práce jako je například relaxace či meditace.

Kde tedy začít?

Začal bych u toho spojit se znovu se svým tělem, zpomalit a všímat si toho, co se ve mě děje. Díky tomu si začnu uvědomovat co cítím a proč se tak cítím. Začnu se v sobě orientovat. Budu zjišťovat co živí ten či onen pocit nebo náladu. A s tím se budou ukazovat způsoby jak ovlivňovat své prožívání – jak se s emocemi spřátelit. A tady je začátek emočního mistrovství.

Existují vynikající knihy, které nám můžou pomoci s naší orientací v tématu emocí. Pro začátečníky doporučuji již dnes bestseller Emoční inteligence od D.Golemana a dále například knihu Buddhův mozek, která je vynikajícím průnikem poznatků moderních neurověd a kontemplativních technik a pro pokročilejší studium zase knihu Odhalené emoce od již zmiňovaného Paula Eckhamana.

Pokud byste ale neměli čas a chuť se prokousávat knihami a téma práce s emocemi by bylo pro vás zásadní, tak je možné přijít na kurz Emoce, můj dobrý přítel, kde Vám předám esenci mého 12 letého intenzivního studia emoční inteligence spolu s praktickými tipy pro zapojení technik, které si na kurzu vyzkoušíte, do vašeho každodenního života.

Více o kurzu naleznete zde: https://www.radimkudelka.cz/kurzy/pro-verejnost/emoce-muj-dobry-pritel/

Těším se na setkání!
Profesionální lektor a konzultant se zaměřením na rozvoj vědomé komunikace, emoční inteligence a talentu jednotlivců a organizací.

Získejte zdarma e-book

Vědomá komunikace

Umění mezilidských vztahů

Přečtěte si, jak rozvíjet zdravé a harmonické vztahy a naučte se principy vědomé komunikace a emoční inteligence.