Integrita – cesta vnitřní síly

Opravdový úspěch je celostní – prožíváme jej mentálně, fyzicky, duševně a obohacuje také druhé. Zásadní ingrediencí úspěšného života, kterou můžeme mít plně ve svých rukou, je osobní integrita, která pramení z opakovaného souladu myšlenek, řeči a jednání. Jinak řečeno, pokud v něco věřím a hovořím o tom, tak to také „musím“ naplňovat ve svých činech. To chce hodně síly, disciplíny, vytrvalosti a oddanosti. Ale také naopak, pokud se principem integrity řídíme, tak nám to sílu dává. Roste naše sebedůvěra, vyzařujeme jasnost a důvěryhodnost. Druzí s námi chtějí být, jít a tvořit. Někdy je však potřeba překonat sama sebe.

Nedávno jsem svoji integritu mohl otestovat a posílit v životní zkoušce. Slíbil jsem synovi, že s ním půjdu na hory (tak jako každý rok od Jirkových dvou let). Každý rok jdeme dál, výš a déle. Pár dnů před naším letošním odjezdem mi však začaly přicházet zprávy o útocích medvědů na Slovensku. Navíc jsem tento rok neměl moc prostoru výlet dopředu odladit, takže jsem večer před odjezdem zjistil, že se mi všechno nakoupené jídlo do batohu nevleze. Inu, je rozdíl vydat se na tři dny do Rychlebských hor a nebo na pět dnů na Velkou Fatru. Přišly pochybnosti: „Jít či nejít?“ Nechal jsem to tedy projít nocí. Ráno jsem vstal v pět hodin, meditoval, studoval mapu a pak se rozhodnutí ukázalo. Bylo jasné, že není možné couvat před strachem. Vyhodil jsem z batohu 2 kg jídla, upravil plán naší trasy a hurá na horu! Nakonec to bylo nádherné chlapské dobrodružství plné silných zážitků, kouzelných výhledů, potu, vzájemnosti, radosti a také divokých zvířat, tedy kromě těch medvědů:-) 

Integrita je jako sval, buď roste a nebo uvadá – je potřeba ji posilovat a udržovat v kondici. Jak integritu systematicky pěstovat se  můžete dozvědět v tomto článku: 

1) REVIZE OSOBNÍCH PRINCIPŮ A PRIORIT

Integrita začíná uvnitř: je potřeba se vrátit k sobě „domů“, do svého vnitřního světa, vytvořit si prostor pro revizi svých cílů, hodnot a priorit, definovat si principy, kterými se chceme řídit a kroky které hodláme podniknout. Čím více máme jasno v tom, kde jsme, kam jdeme a kým se chceme stát, tím větší je pravděpodobnost, že zvolené cíle opakovaně trefíme. 

K jasnému vědomí toho, co si opravdu přejeme, můžeme dospět mnoha způsoby – empiricky (pokus a omyl), kontrastem (krizí, kolizí, konfliktem) a nebo metodami vnitřní práce (meditací, odstupem, sdílením, reflexí či vizualizací). Nejúčinnější bývá kombinace vnitřních i vnějších „technik“.

V konečném důsledku bude o výsledné schopnosti vidět jasně a tedy vědět rozhodovat naše oddanost pravdě, poctivost sama k sobě a kapacita reflektovat své vnitřní i vnější procesy. V souladu s principem integrity z osobního poznání vyplývá konkrétní jednání. Kritickým místem je okamžik rozhodnutí.

2) UČINIT ROZHODNUTÍ

Akcelerátorem změny je pevné rozhodnutí. Vidíme-li „věci“ jasně, můžeme se rozhodnout. Vlastně se rozhodnout musíme. Krystalizace hodnot a životního směřování je přirozeným procesem individualizace, který patří k tomu stávat se Člověkem. Zvířata žijí v nevědomých instinktech stádnosti, člověk se stává Člověkem svobodným myšlením a vědomou volbou. A tak, učiňte rozhodnutí, které dozrálo. Postavte se sami za sebe, zvolte si svoji cestu a vykročte. Schopnost dostát svým rozhodnutím je dobré posílit gestem závazku: přihlásím se na kurz a zaplatím peníze, řeknu o svém rozhodnutí někomu koho si vážím, koupím si kytaru, dám výpověď v práci, atd. Co je to pro Vás?

Rozhodnutí je vlastně proces volby, ve kterém zvažujeme různé možnosti a v konečném důsledku volíme jednu z nich a ostatních se vzdáváme. Není možné sloužit dvěma pánům. Hrdina si zvolil podřízenost píše ve své knize „Tisíc tváří hrdiny“ Joseph Campbell. A dále se ptá: „podřízenost čemu?“. A to je ona zásadní otázka: „Čemu se podřídím – čemu budu sloužit, jaké principy přijmu za své?“. Podřídím se touhám svého ega, kolektivní hypnóze a nebo budu vědomě sloužit vyššímu principu, nad-osobnímu ideálu?

Uvědomělé a definované osobní principy a ideály vytvářejí jakési referenční body pro řízení a reflexi vlastního jednání. Tyto referenční body můžeme nazvat osobním etickým kodexem. I samurajové měli svůj kodex:-)

3) JEDNAT V SOULADU

Učinili jsme rozhodnutí. Nyní je potřeba jednat v souladu se svojí vizí, hodnotami či zásadami. To není vždycky snadné. Ostatní lidé mají své představy o našem životě, o tom, co by od nás potřebovali, jak bychom měli jednat, aby to bylo „správné“. Proto je tak důležité, aby měl člověk v sobě jasno, dokázal své jasno aktualizovat a artikulovat. Protože pokud nevím co a jak chci, tak se vždycky najde někdo, kdo mi „poradí“ co bych měl. Mnozí se tak stávají „loutkou“ ve hře druhých.

Prospěšné je držet závazkovou dietu. Zvažovat co komu a proč slíbím. Znát své limity – etické, energetické, časové, finanční. Součástí budování osobní integrity je tedy také říkat ne nepodstatným „věcem“, vymezovat svoje hranice, komunikovat své potřeby, vize a způsoby. Učíme se obhájit a ustát si sebe sama.

Obzvláště snadné může být klopýtat při lákavých nabídkách, pod vlivem strachu z autorit či podlehnutí vlastním slabostem a závislostem. Nedávno jsem odmítl zajímavou pracovní nabídku, která nebyla v souladu s mými klíčovými principy. „Ztratil“ jsem trochu peněz, ale získal osobní prostor a hlavně jsem tím posílil svoji osobní integritu. Wolfe Lowenthal ve své knize „Nic vám netajím“ píše o principu učení Tai-chi, který nazývá investice do ztráty. Umíte krátkodobě ztratit, abyste dokázali v dlouhodobém horizontu získat…získat to podstatné?

Můj oblíbený autor tohoto roku psychiatr R.D. Hawkings ve své knize „Úspěch je pro vás“ věnuje integritě celou jednu kapitolu knihy. Mimo jiné se zde můžeme dočíst: „ Skutečná síla pramení ze schopnosti držet se svým principů, ať už se děj cokoli. Nesmíme dělat žádné kompromisy ve vztahu k tomu, co obohacuje a podporuje život všech lidí, co nás inspiruje, povznáší, potvrzuje a co uctívá život.“ Víte, co je to pro vás? A dokážete si to ustát?

Dalším „nepřítelem“, se kterým se budeme potkávat na cestě rozvoje osobní integrity, je rezistence k jednání mimo zónu pro nás známého. Rezistence ke změně je vnitřní sebezáchovný systém, který je evolucí vetkán do našeho nervového systému. Nadobro porazit rezistenci nemůžeme, ale můžeme se s ní spřátelit: vidět ji, přijímat, respektovat a přitom se jí nenechat zatlačit do kouta…naučit se s ní tančit.

Každý z nás má strategii jak si poručit když se mu nechce. Osobně k práci s vlastní rezistencí používám celou paletu technik od jemných způsobů vnitřního ladění střehového klidu (tai-chi), plného vědomí přítomnosti (meditace mindfulness), pobytu v přírodě, přes tvořivé vyjadřování (deník pozitivních aspektů, sdílení s důvěrníkem, zpěv) a nebo také způsoby dynamické, které navozují stav flow jako je například běh.

Ať již pracujeme se svojí rezistencí jakkoliv je potřeba o ní vědět a mít nástroje, které nám ji pomáhají obejmout, obejít, odreagovat nebo dokonce zapřahat. Konečným cílem je jednání.

4) REFLEKTOVAT A KALIBROVAT PROCESY

Každý dělá chyby. To nás však nesmí zastavit. Proto je výhodné pěstovat si mysl začátečníka – soustředit se na proces a neulpívat na výsledcích. Mistři jakéhokoliv oboru si přejí vítězit, avšak kladou důraz na dokonalost samotného procesu – jednání, reflexi, vyhodnocení, korekci postupu, nové jednání. Tento zpětnovazební mechanismus je základem opravdového učení.

Na cestě posilování osobní integrity a vnitřní síly tedy rozvíjíme schopnost vidět jasně, činit ta pravá rozhodnutí, jednat v souladu s nalezeným poznáním, reflektovat jak se nám to daří a znovu jednat s větší jasností a přesností. Opakované jednání, tříbení a kalibrace vlastních procesů je cesta, která vede k osobnímu mistrovství, vnitřnímu souladu a síle.

Nikdy nebudu dokonalý, mohu se ale dokonale oddat procesu vlastního rozvoje a učení…ve službě ideálům a principům, které slouží dobru všech.