Emoční inteligence – svoboda utvářet své prožívání

Všichni chceme být šťastní a téměř všichni se snažíme zmanipulovat okolní svět, vnější podmínky, aby nahrávaly naší představě štěstí. Když se nám to daří, tak jsme šťastní. A když se nám to nedaří, tak trpíme.

Opravdové štěstí ale stejně jako vnitřní svoboda není podmíněna tím, co se děje ve vnějším světě, ale spíše se zakládá na naší schopnosti utvářet své prožívání, svůj svět vnitřní. A tady se dostává ke slovu emoční inteligence.

Emoce námi pohybují, směrují naši pozornosti, utváření naše vnímání, podílejí se na našich volbách. Ten kdo rozumí svým emocím, ten kdo je umí používat, se stává opravdovým tvůrcem. Otevírá se mu prostor vnitřní svobody a skutečná moc utvářet svůj svět zevnitř ven.

Pokud chceme dovedně pracovat s našimi emocemi, tak musíme vědět k čemu nám ta či ona emoce slouží, co jí zpustilo a čím ji živíme. Emoce je automatickou reakcí zabudovanou do nervového systému, která nám má sloužit k uspokojení našich potřeb, přežití a růstu. Ve své podstatě je energií, která sama o sobě špatná není.

Co bývá na emocích špatné, je to, že jim nerozumíme a nevíme jak s nimi zacházet. Obzvláště tehdy je-li emoce silná a my nedokážeme jasně myslet a dělat to, co bychom rádi dělali. Tehdy se odstiňuje vnímání skutečnosti v souladu s prožívanou emocí (refrakterní doba).

Jelikož je emoce automatickou reakcí, vždy existuje něco, co ji zpustilo a co ji vyživuje. Základ rozvoje emoční inteligence spočívá na ose sebeuvědomění – sebe-řízení, což hezky ilustruje definice pojmu emoční inteligence od jejího zakladatele Petera Saloveye:

„Schopnost sledovat vlastní i cizí pocity, rozlišovat mezi nimi a využívat tyto informace k řízení svého uvažování a jednání“. V této brilantní definici je zavinut návod na rozvoj emoční inteligence

Jak konkrétně tedy můžeme při práci s emocemi postupovat?

Dneska se ve stručnosti podívejme na dva základní principy jak s emocemi pracovat. A to, za prvé, prostřednictvím vedení pozornosti a za druhé vědomou prací s naší fyziologií.

1. Je třeba si uvědomit, jakou emoci prožíváte a co Vaši emoci zpustilo (sebeuvědomění) a pokud Vám emoce nechutná, tak ji přestat živit. Nedodávat emoci další potravu. Nic nepřežije bez potravy.Tak například pokud zpustila a živí Vaši emoci či náladu negativní myšlenka je potřeba odklonit Vaši pozornost jiným (neutrálním či pozitivním) směrem. Jak někdy rád říkám „přestat lít olej do ohně“. Platí totiž, že emoce směřují naši pozornost (většinou k neuspokojené potřebě) a pak také, že pozornost je základní funkcí řízení emocí.

2. Emoce je vždycky v těle, tělem prožita, tělem projevena. Dokážete-li vědomě pracovat se svojí fyziologií, například prohloubením svého dechu, narovnáním páteře, pohybem, vědomým stravováním…pak dokážete svoji emoci a své naladění tvořivě kultivovat v souladu se svým záměrem.

Samozřejmě že technik sebe-řízení a emoční kultivace je nespočet. Emoce můžeme odreagovávat, vybíjet, rozvolnit, rozpohybovat, sdílet, slovem či gesty tvořivě vyjadřovat anebo používat techniky vnitřní práce od meditace či relaxace až k výše zmíněnému řízení pozornosti.

Čím více způsobů jak pracovat s emocemi znáte, tím vícekrát jste člověkem, neboť můžete volit adekvátní reakci (způsob emoční kultivace), přiměřeně Vaší kondici a situaci, ve které se nacházíte. Paletu možností sebe-řízení, tj. emoční kultivace, nazývám emoční vějířem.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o rozvoji emoční inteligence a různých nástrojích emoční kultivace (emočním vějíři), zvládání stresu či toho jak se vyladit do stavu flow, tak přijďte na kurz „Emoce, můj dobrý přítel“.

Na kurzu jsou poslední volná místa. Přihlásit se můžete zde: https://www.radimkudelka.cz/kurzy/pro-verejnost/emoce-muj-dobry-pritel/

Těším se na společné zážitky a učení.