Ústraní, nic Ti nebrání

Intelekt dozrává v tichu, tvrdit prý Goethe. Odstup přináší svěží náhled na stará témata, hlubokou sebereflexi a aktualizaci. Z ticha vycházet a do ticha se vracet je zapomenuté umění prastarých mudrců a mistrů, které se znovu objevuje v našem vědomí. Někomu stačí krátká procházka v lese, někdo se vydává na daleké putování. Návrat k vnitřní moudrosti hledáme vysoko v horách, ve tmě, v klášterech, v přírodě.

Osobně praktikuji několikadenní půst od ruchu běžného života, mobilu, sociálních sítí a lidí téměř každý měsíc. Jedu na chatu ke kamarádům nebo si pronajmu apartmán v nějaké zapadlé vísce. Před několika dny jsem se vrátil ze Slovenska, kde jsem strávil čtyři dny v poustevně nad vesničkou Zaježová. Mise se podařila – obnovil jsem vizi, síly a chuť do života.

Ústraní je podle mě jeden z nejúčinnějších způsobů jak vyvažovat život v produktivním věku a vleku projektů, činností a služby druhým. Stačí se na pár dní stáhnout z běžného života, nechat se být a naslouchat. Vypadá to jednoduše, ale snadné to není. Nikdo nám nevysvětlil proč být sám se sebou, jak se na to připravit a jak se v prostoru bez povinností a plánů uvolnit. V tomto článku sdílím pár tipů, které vám mohou posloužit jako průvodci do světa samoty a vznešeného ticha:

1) ZÁMĚR – většina z nás má tolik závazků a povinností, že si jen těžko dovolíme odjet od rodiny či podnikání bez hlubšího důvodu. Proč potřebuji prostor a čas pro sebe? K čemu mi to bude, co z toho budu mít? Silný záměr je kotva, která nám pomůže odvázat se od břehů známého a také nás v kritických chvílích, až bude foukat vítr pochybností, podrží. Od jasného záměru se také odvíjí volba správného prostředí, vnitřní praxe a podpory pro naši odvážnou cestu do nitra.

2) PROSTŘEDÍ – prostředí nás středí anebo rozptyluje. Je proto zásadní zvolit si k usebrání prostor, ve kterém nám nic nebrání jít k sobě, naslouchat a hluboce se uvolnit. Pocit bezpeční je základ. Špetka přírodní krásy výhodou. Pohodlí? Jak kdy. Záleží na našem záměru. Pokud jde o prostou obnovu fyzických sil, tak je wellness hotel v pořádku. Pokud se vydáváme aktualizovat osobní vizi, pak trochu toho odříkání a nepohodlí jen prospěje. Já si obvykle dopřávám klidná místa, která nejsou sice přepychově vybavena, ale mají vše základní k dispozici + krásnou přírodu kolem.

3) PRAXE – jak strávíte a využijete čtyři dny o samotě? Budete se koukat na youtube anebo z okna do zalesněného údolí? Bude vaší ústřední praxí rekapitulace, modlitba či meditace a nebo chůze krajinou? Je možné kombinovat různé nástroje a způsoby, ale mít v tom trochu disciplíny a řádu prospěje. Nenechte se sežrat vnitřním vlkům nudy a pochybností. Udělejte si to pro sebe zajímavé, lákavé a výživné. Důležité je, abyste byli opravdu spojeni se sebou bez přílišné vnější zábavy a konzumu, a aby to vyhovovalo vašemu temperamentu a ladění. Já si s sebou rád beru kytaru a zpívám, zpívám to, co mi v tu chvíli přichází a z toho se pak často raduji a nebo se divím, co to huba mele.

4) PODPORA – čím dál a hlouběji se budete chtít vydat, tím více zdrojů k dispozici potřebujete. Mezi zdroje počítám zkušenosti s podobnými akcemi, mentální podporu blízkých anebo průvodce, kteří nás nasměrují a pro případ nouze budou poblíž. Velkou výhodou je synergie výše uvedené trojky, tj.: ryzí záměr + bezpečné a inspirující prostředí + zkušenosti s technikami vnitřní praxe.

O tom jak se pohybovat v ústraní a odloučení by se dala napsat kniha a také o tom knihy byly napsány. Právě teď mi přichází na mysl jedna dobrá od Billa Plotkina s názvem Soulcraft – síla duše. Doporučuji k přečtení.

A ještě něco, do batůžku na cestu si nezapomeňte vzít smělé srdce, vytrvalost a pokoru. Lékárnička se též může hodit:-) Hodně štěstí!