
To nedělej! To nedělej, pokud k tomu nejsi řemeslně vybavený. Co tím myslím? Záměr sdílet otevřeně vše, co máme na srdci je možná vznešený a potenciálně i přínosný, ale pokud k tomu nejsme komunikačně vybaveni, tak si hrajeme s ohněm. A ten oheň téměř jisté spálí nás i druhé.
Na jaře tohoto roku za mnou přišli borci z firmy Tinysoft, s tím, že by byli rádi, abych jim jako mentor a lektor pomohl s přípravou a realizací jejich 14. celofiremního soustředění na téma otevřenost. Po úvodní konzultaci jsme téma soustředění zpřesnili na: Otevřenost jako řemeslo. Výzva: z 35 účastníků plánovaného teambuildingu se 20 účastnilo mých školeních Vědomé komunikace a 15 bylo školením nepolíbených. Spustit vlnu radikální otevřenosti při takto nevyvážené konstelaci by – podle mě – hrozilo zbytečným zraněním a potenciálním rozladěním týmu. Navrhl jsem tedy, abychom se řídili indiánským: „Jsme tak silní, jako nejslabší z nás“.
A tak jsme první den soustředění koncipovali jako praktické uvedení do základních principů a nástrojů Vědomé komunikace. V rámci tohoto prvního dne se podařilo nejen vytvořit bezpečnou atmosféru pro sdílení, ale hlavně vybavit účastníky školení základními nástroji pro tvořivou zpětnou vazbu. Samotného mě pak překvapilo v jaké hloubce a přesnosti byli někteří účastníci schopni ke konci dne doručit to, co je trápí, čeho si váží či co by ve spolupráci s tím či oním kolegou potřebovali. Klobouk dolů.
Dobrou praxi je dobré sdílet. Proto se v tomto článku alespoň z rychlíku podíváme na co je zásadní myslet a jak se připravit, pokud si přejete dovedně dávat a s grácií přijímat tvořivou zpětnou vazbu (takové sdělení, které vede k vzájemnému porozumění a vyladěné spolupráci či partnerství). Pojďme na to!
Při Vědomé komunikaci se vyplatí začít zastavením – ukotvením pozornosti ve vědomí dechu, těla a smyslových vjemů. Ten, kdo není plně přítomen, nemůže vnímat druhé, natož je slyšet či jim rozumět (v neurovědách se tato kapacita nazývá kognitivní zdroj). Samotné přání druhého slyšet a vnímat však nestačí. Je potřeba kondice. K tomu na svých školeních i kurzech využívám meditace všímavosti, která byla nenásilně, ale důsledně protkána do přediva také tohoto teambuildingu.
Druhým předpokladem Vědomé komunikace a tvořivé zpětné vazby je jasné vědomí záměru, tj. toho, co opravdu chci komunikací způsobit. A to nejen ve věcné rovině, ale také ve vztahové nebo-li emoční rovině. Vědomí záměru má moc korigovat naše emoce a komunikační odezvy, tak aby byly přiměřené a trefné v souladu s tím, co si pro vztah či spolupráci přejeme.
Pro tvořivou zpětnou vazbu v dlouhodobých vztazích je zásadní vědět, že existuje emoční konto vztahu a také to, čím jej nabíjíme a jak jej vyčerpáváme. Inu, ať již si myslíme, co chceme – lidé jsou bytosti primárně fyzické a emoční a až pak myslící. Když emoční sladění nefunguje, tak komunikace drhne. Měli bychom vědět, že existuje spodní motivační centrum amygdala, která se stará o pocit bezpeční a horní motivační centrum přední cingulární kortex, který zase řeší plánování a dosahování našich cílů, tj. otázku smyslu. Podle toho komunikaci navigujeme.
Tvořivá zpětná vazba je tedy vždy propojena s praxí emoční inteligence. Emoční inteligence je velmi komplexní téma, proto ji v začátcích pro lepší chápání zjednodušuji do praxe tří principů, kterými jsou: pozornost, prostor a postoj. Jak pracovat s těmito principy najdete v některých z předchozích článků na mém blogu. Zde alespoň stručně naznačím jakým směrem se prostřednictvím dobrých otázek dívat: „K čemu a jak vedu svoji pozornost? A co to s druhými dělá?, „ Jak je na tom můj vnitřní prostor, mám kapacitu naslouchat? Je vhodný čas a prostor na zpětnou vazbu?“, „Jaký je můj postoj k tomu člověku či oné věci? Je to respekt, odvaha, štědrost anebo neochota či nadřazenost à la stejně to vím lépe?
Samozřejmě, že tvořivá zpětná vazba je také o konkrétních komunikačních dovednostech. Tyto dovednosti by měly být v souladu se zákonitosti fungování našeho mozku, zároveň by měly být dostatečně jednoduché a účinné. Z minima maximum. Po více než dvaceti letech praxe Vědomé komunikace jsem dospěl k tomu, že tím minimem, které nabízí maximální efekt jsou čtyři královské respektující komunikační dovednosti: emočně neutrální popis, sebezodpovědný Já, výrok, hřejivá empatická reakce a konečně perla Vědomé komunikace ocenění.
Pozor ale! Komunikační nástroje a šablony jsou v tvořivé komunikaci až sekundární. Primární je vědomí a přítomnost komunikátora, jeho záměr a dobře kalibrovaný postoj. Pak dokážeme komunikační dovednosti/nástroje přesně, přiměřeně a vhodně použít.
V samotném závěru školení Otevřenost jako řemeslo jsem účastníky také seznámil s mým komunikačním modelem Holubice, který prostřednictví metafory dvou křídel – pravdivosti a laskavosti, vybízí k vyvážené asertivní komunikaci. Samozřejmě, že nechybělo ani závěrečné povzbuzení k praxi: „Víte a umíte dost. Můžete.“ A tak si dovolím povzbuzení také vám…je to povzbuzení, které připomíná, že máme nejen plyn, ale také brzdu.
Závěrečné povzbuzení?
Tvořivá zpětná vazba může vypadat jednoduše, ale podle mě to je jedna z nejnáročnějších komunikačních disciplín, které se můžeme věnovat. Je to hra s ohněm, který má potenciál osvětlovat, zahřívat a léčit anebo spálit a ničit. Radikální otevřenost je vznešený ideál, kterému však prospívají kořeny ve vědomí principů emoční inteligence a v řemeslné komunikační vybavenosti. Méně je někdy více. Proto při zpětné vazbě našlapujte opatrně, nespěchejte, naslouchejte, vědomě volte slova a dobře zvolte správnou chvíli a prostředí. Přeji hodně odvahy, štěstí a také té pravé komunikační zručnosti.