Útrpně tolerovat je málo! Aby vztah mohl nejen přežívat, ale také kvést, tak je potřeba partnera, kolegu, kamaráda či dítě respektovat. Opravdový respekt se rodí z porozumění druhému a z úcty k sobě samému. Nejde ale jen o to říci si, že budu druhého respektovat. Je potřeba také vědět jak na to. Jak tedy na to?
Postoj respektu vyjadřujeme jednak našimi slovy a také prostřednictvím řeči našeho těla. Náš postoj či přístup k druhému má tedy vždy dvě roviny. Vnitřní postoj (to, co si myslíme o sobě, o druhém či o situaci) a fyzický postoj.
Vnitřní postoj (mentální) ovlivňuje náš postoj fyzický a naše držení těla zase spoluutváří náš postoj vnitřní. Tím jak se postavíme, jak přistoupíme k druhému, utváříme základní ladění našeho rozhovoru. V respektující komunikaci je tedy za potřebí vnímat naši řeč těla a řeč těla druhého.
Dneska se podíváme na to jak vyjádřit postoj respektu slovy.
Správná slova lépe volím, mám-li jasno v tom, co má být výsledkem komunikace (záměr) a rozumím-li pocitům, potřebám a přáním svého partnera (naslouchání a sladění). Za tvořivou odpověď považuji taková slova, která vedou k tvořivým řešením a pozitivnímu rozvoji vztahu.
Zde je pět klíčových komunikačních dovedností, které vyjadřují respekt a otevírají prostor pro konstruktivní řešení situace a rozvoj vztahu:
1.OCENĚNÍ je pozitivní zpětná vazba, kterou projevujeme uznání člověku a říkáme mu, co konkrétně udělal dobře a případně jaké to má pozitivní následky. Ocenění můžeme vyjádřit neverbálně – tónem hlasu, úsměvem, gestem,…Pokud se jedná o slovně vyjádřené ocenění pak je jeho znakem věcnost, podání informace: „Vidím, že jsi uklidil…“, „Všiml jsem si…“, „Děkuji za…“. Oceněním směrujeme pozornost k silným stránkám člověka, k pozitivním aspektům situace či naší spolupráce. Prostřednictvím oceňování můžeme „vyživovat“ to dobré v člověku a to, co chceme, aby rostlo ve vztahu.
2.POPIS je emočně neutrálním a věcným výrokem. „Vidím, slyším, všiml jsem si, byli jsme domluveni …“ nám umožňuje „oddělit“ člověka od situace či jeho jednání. Mohu kritizovat či nepřijmout určitý způsob jednání či výsledek určitého jednání, ale přitom respektovat a přijímat člověka samotného.
3.JÁ VÝROK je vyjádřením vlastních pocitů, nálad, potřeb, přání,…kdy hovořím za sebe a neobviňuji druhého: „Zlobím se, že“, „Měl jsem strach..“, „Potřeboval bych..“. Mohu vyjadřovat negativní pocity a přitom neobviňovat druhého. On či ona se pak necítí být napadán/na a nemusí se bránit či útočit zpět.
4.EMPATICKÁ REAKCE umožňuje projevit porozumění a soucit s druhým. Dovedně použitá empatická reakce může pomoci druhému uvědomit si a transformovat silné emoce.
5.OTÁZKA otevírá prostor pro druhého, zve jej ke sdílení a ke spoluúčasti na řešení situace. „Co si o tom myslíš?“,“ Jak to uděláme. Použití otázky (není-li to projev ironie) dáváme druhému najevo, že jej považujeme za rovnocenného partnera, že očekáváme a vítáme jeho aktivitu a přispění k řešení situace.
Mít jasný záměr, vést svou pozornost. Naslouchat druhému, vytvářet prostor pro komunikaci. Mít postoj respektu a s respektem odpovídat. To jsou obecně platné principy vědomé komunikace, které nám mohou velmi zjednodušit a zpříjemnit život.
Vědění je moc, ale samo o sobě vědět nestačí. Vědomosti je potřeba proměnit v dovednosti.
Přeji Vám tedy silný záměr a vůli používat principy vědomé komunikace v každodenním životě, tak aby se Vaše komunikace stala uměním, a Vaše vztahy mohly kvést!