Opravdová dospělost

Zamysleli jste se někdy nad tím, podle čeho se pozná zralý dospělý člověk? Je to jeho postavení ve společnosti, vysokoškolské tituly, množství peněz, které vydělává nebo počet dětí, o které se stará? Výše uvedené jsou možné příznaky dospělosti, ale nejsou tím podstatným. Co tedy definuje autenticky zralého dospělého člověka? Radikální odpověď můžeme najít ve fenomenální knize Příroda a lidská duše hlubinného psychologa Billa Plotkina.

Kniha Příroda a lidská duše nabízí unikátní mapu zdravého dušestředného lidského vývoje. V knize najdeme odpověď na to, jaké jsou zásadní vývojové úkoly zdravého dětství, adolescence, dospělosti i stáří. Autor knihy přesně mapuje přechodové etapy mezi jednotlivými stádii a nabízí v nejlepším slova smyslu provokativní odpověď na to, kdo je to opravdu dospělý člověk, jak to souvisí s jeho egem, duší a službou světu.

Vybudovat si v 1. polovině života zdravé ego a s tím spojené schopnosti (socializace, myšlení a plánování) je sice zásadně důležité, ale nuzně nedostatečné pokud se jedná o druhou polovinu života. Dle Plotkina a psychologů jungiánské tradice je nutné zrát k celistvosti. Takováto celistvost je přitom vyživovaná a vedena impulzy duše a autentickou službou nadosobním lidským ideálům.

Při čtení knihy Příroda a lidská duše jsem několikrát prožil k slzám hlubokou vděčnost za znovu si uvědomění darů své životní cesty, za setkání s průvodci, kteří mě navigovali stinnými údolími života a vynikajícími učiteli, kteří odkrytě sdíleli své celoživotní poznání. Nově a v jasnějším kontextu jsem mohl zřít červenou nit svého života a například také to, jak mě životní krize a zranění převáděly přes neviditelné prahy vývojových stádií a iniciovaly hluboký ponor k duši.

Při čtení této knihy jsem si nejvíce rochnil v reflexi životních etap pozdního dospívání, rané a zralé dospělosti, které Plotkin poeticky pojmenovává prostřednictvím archetypů Poutníka, Učedníka u pramene duše a Umělce vizionáře kulturní renesance. Tato kniha je tak obsáhlá, že nemá smysl se pouštět do jejího detailnějšího rozboru. Přijde mi však přínosné alespoň stručně naznačit jak Plotkin přemýšlí nad tématem zralé v duši zakořeněné dospělosti. Takže pojďme k meritu věci!

JEDINEČNÉ MÍSTO VE SVĚTĚ

K opravdu dospělé lidské bytosti dle Plotkina patří hluboké a jasné vědomí jedinečného místa, které tomuto člověku patří v předivu světa a s tím spojené funkci, kterou pro svět hraje. Takovýto člověk si dokázal vybudovat jeden či více doručovacích systému pro ztělesňování své duše ve světě. Jeho služba světu je zakořeněna ve vědomí vlastních jedinečných sil a darů, kterými slouží vývoji a dozrávání celku. „Co by dospělý se nacházíte v procesu realizace svého plného lidství tím, že ztělesňujete duši způsobem, jímž vyjadřujete lásku světu prostřednictvím aktivních činů inspirovaných vaším konkrétním stylem přináležení k životu. Opravdová dospělost má kořeny v čemsi nadosobním, ve zjevení, jež je pak ztělesňováno v praktické odpovědnosti a hluboce naplňující práci“.

Výše uvedená citace z knihy Příroda a lidská duše souzní například s myšlenkami humanistického psychologa Abrahama Maslowa: „Lidé plně realizující svůj potenciál jsou bez jediné výjimky zapojení do nějaké záležitosti mimo vlastní tělo, v čemsi venku. Jsou oddaní, pracují na něčem, co je pro ně velmi vzácné – na nějakém poslání ve starodávném smyslu, kněžském smyslu. Pracují na čemsi, k čemu je osud nějak povolal a oni to dělají a milují to, takže dichotomie práce-radost se u nich vytrácí“.

EGO DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA

Ego v duši zakořeněného dospělého hraje zásadně jinou roli, než kterou můžeme bohužel vidět u většiny rádoby dospělých, neřkuli leaderů naší společnosti. Ego je zde primárně zástupcem duše a jako takové slouží (skrze svoje schopnosti organizovat a plánovat) k realizaci hlubinných přání duše a nadosobních ideálů. Smyslem duše je jedinečná autentická tvorba a péče ve prospěch lidstva a širšího světa. Člověka s takovouto vnitřní dynamikou Plotkin nazývá Umělcem vizionářem kulturní renesance.

Při psaní tohoto článku jsem si nemohl nevzpomenout na vizi zakladatele Waldorfské pedagogiky Rudolfa Steinera, který v průpovědi věnované waldorfským učitelům napsal: „Nechť dovedeme v myšlení k cíli, to, co zakládáme ze svých srdcí“. Pojem srdce si zde můžeme přeložit jako duše a ono myšlení zase odkazuje ke kvalitám ega. Duše ví, co má smysl udělat a ego zase ví, jak na to udělat.

PŘINÁŠET TO, CO JE SKRYTÉ, JAKO DAR OSTATNÍM

Umělec vizionář, autenticky dospělý jedinec, buduje mosty mezi světem vize a světem společnosti. „Je naladěný na podzemní proudy světa a chápe zásadní důležitost uspořádání svého běžného života podle pravdy a potenciálů v těchto hlubinách. Přijal děsivé a extatické závazky opravdového umělce – činit neviditelné viditelným, nevědomé vědomým…Rozličné ovoce, které každý dospělý přináší, je opravdovým požehnáním stejně jako hostinou pro lidi. Prostřednictvím své práce duše Umělec poskytuje nějakou osobitou výživnou látku nezbytně důležitou pro celistvost komunity, prvek, jež by nikdo jiný nemohl okopírovat.“

Nechť v naší společnosti přibývá opravdových dospělých – umělců vizionářů – neboť kulturní proměna společnosti zdá se být nezbytně nutná, pokud se máme těšit z toho, že i generace našich pravnuků budou na zemi šťastně žít.