Mysl začátečníka

Před pár dny jsem projížděl ucpaným centrem Brna na školení do jedné organizace. V jednu chvíli jsem míjel ostrůvek plný dětí čekající na tramvaj. Banda kluků ve věku devíti, desíti let zběsile mávala na projíždějící auta. Když jsem si jich všiml a dojel k nim, tak jsem jim také s širokým úsměvem zamával. Kluci se radovali jako malé děcka, začali vysoko poskakovat a intenzita jejich mávání se nadšeně zvýšila. Radost se přelila také do mě. Těšilo mě, že jsem neminul tuto krásnou příležitost ke spojení s životem dětí. Moje vnitřní dítě ožilo a s tím také cesta na školení.

Co by se stalo, pokud bych ty děti na tramvajovém ostrůvku neviděl anebo je jen prostě vnímal jako „děti, no a co?“ Asi nic, jen by ta chvíle a ten den byly o něco méně šťavnaté. Co když se však očima samozřejmosti díváme na svoje vlastní děti, partnery, kolegy či svoji práci? Důsledky takového životního pospávání jsou sice plíživé, ale za to dramatické. Na břehu samozřejmosti již ztroskotalo bezpočet partnerských i přátelských vztahů.

Samozřejmost – tichý zabiják vztahů

Na břehu samozřejmosti již ztroskotalo bezpočet partnerských i přátelských vztahů. Často žijeme v iluzi, že náš milovaný partner, rodič či kamarád, tady s námi bude navždy. Až příliš rychle si zvykáme na to, co pro nás naše partnerka dělá, na to jaké jsou její dobré kvality a co všechno nám vztah s ní přináší. Především dlouhodobé vztahy jsou jeden samozřejmosti ohroženy nejvíce. Samozřejmost se tak stává tichým zabijákem našich vztahů i našeho života obecně. Je možné této inflaci našich vztahů nějak zabránit? Jedna z možných odpovědí je pěstovat mysl začátečníka. Co to je mysl začátečníka, proč a jak ji rozvíjet se dozvíte právě v tomto článku. 

Jsi si jistý?

Vše se neustále mění. To je jediná jistota. Nemůžeme dopředu vědět, co a jak bude. Můžeme však pěstovat postoj studenta (z lat. studium – zaujetí), který je připraven dívat se na svět znovu a znovu novýma očima. Pěstovat čistou, předsudky nezatíženou mysl, která umožňuje věci, lidi a situace vidět tak jak jsou, nezaujatě je zkoumat a naplno prožívat. Takový vnitřní postoj se v zen budhismu nazývá mysl začátečníka. Zenový mistr Thich Nhat Hanh doporučoval svým žákům, aby si na stěnu ve svém pokoji dali nápis: „Are you sure?“ – „Jsi si jistý?“

Vědomí toho, že věci a lidé mohou být trochu a nebo zásadně jinak než si myslíme, nás udržuje bdělejší při poznávání druhých a opatrnější v našich reakcích. Možná právě řešíte nějakou náročnou situaci a třeba vám hodnocení znemožňuje vidět onoho člověka či situaci nepředpojatě. Dovolte si tedy na chvíli dát stranou to, co si myslíte, že o druhém a situaci víte, zhluboka se nadechněte a vydechněte a položte si otázku: „Jsem si jistý/jistá tím či oním…?, Je to skutečně tak jak si myslím?“

Dovolte si chvíli nevědět a prostě jen pozorujte, co se ukáže. Dovolte si nechat se překvapit. Možná pak uvidíte svoji situaci v novém světle. Chce to hodně odvahy a svým způsobem je to malým hrdinstvím. Odvaha a dobrý záměr však bohužel nestačí. U nich to začíná, stejně jako v tomto článku. Zlomové je mít také nástroje a disciplínu jak tu svoji nezbednou, tvrdohlavou a často rigidní mysl korigovat, čistit a třeba i vést. Dneska se podíváme na tři konkrétní způsoby, které mysl začátečníka trénují:

POZOROVÁNÍ BEZ POSUZOVÁNÍ

Podle indického filozofa a myslitele Džiddu Krišnamurtiho je nejvyšší formou lidské inteligence schopnost pozorovat bez posuzování a hodnocení. Právě to je základem praxe meditace všímavosti. V ukotvení do vědomí dechu vnímat a bez posuzování pozorovat, jak jsem v těle, co cítím, jak myslím – co se děje uvnitř i navenek. Nechat věci a lidi na sebe působit. K tomu nám meditace všímavosti nabízí konkrétní nástroje a postupy, které si můžeme elegantně zakomponovat do svého života. A nemusí to být jen o sedění na meditačním polštářku. Chápu, že ne každého to asi baví. Já to dělám třeba takto:

Téměř každý večer chodívám na krátkou procházku. Po cestě potkávám růže v zahradě sousedů, někdy se u nich na pár okamžiků zastavím a nechám se oblažit jejich krásou. O kousek dále mne ovanou magicky vonící levandulové keře. Zpomalím, abych si jejich vůni užil o trochu déle. Někdy kolem bloku domů s chutí a beze spěchu obkroužím dvakrát. Tato moje večerní meditace v chůzi trvá okolo 10 minut, ale často se mi zdá jakoby to bylo mnohem déle. Zpomalení a vychutnání si toho, co se nám nabízí, jsou klíče k celostně bohatému životu. Životu, ve kterém jsme vnitřně svobodní a hluboce naplněni.

LET GO A FLOW

O víkendu mi onemocněla žena, i syn. A tak jsem musel pustit společné plány. Nejdříve jsem své milé opečoval. Syna dovezl k prarodičům, kde si chtěl lebedit a ženě uvařil mátový čaj. Dříve než se zrodily plány nové, tak jsem si na chvíli sedl, zhluboka vydechl a jen tak byl. Díval jsem se z okna a naslouchal. A tu mě napadlo, že bych mohl jít na zahradu, dát si tam čaj a číst si knihu. Když jsem vyšel ven, tak se můj pohled střetl s pohledem souseda. Obvykle nemíváme moc prostoru k delší rozpravě. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov a nakonec z toho vznikl asi dvacetiminutový dialog, který nás oba potěšil.

Knihu jsem nakonec nečetl, ale to je právě ono. Odložil jsem svoje představy a přijímal to, co přichází. Věděl jsem, že setkání se soudem bylo právě to, co dozrálo. Jak jsem to poznal? Proudění mezi námi bylo harmonické, v lehkosti a osvěžující. Cítil jsem, že právě tímto setkáním náš vztah získává novou kvalitu, kvalitu přátelství. Přitom se to celé odehrálo jakoby samo od sebe, bez plánů a záměrů, které by dialog nějak ohýbaly. Tuto lekci dostávám od života opakovaně. To, co nenaplánuji, ale spíše umožním, mívá kvalitu lehkosti a opravdovosti. Prostě jsem dostupný pro život. A k tomu mi meditace pěstuje kondici. 

Díky všímavosti tak rozvíjíme jemnost a nenucenost, která se vyznačuje kapacitou „věci“ netlačit, nehrotit, ale spíše přijímat a zaoblovat. V čínském pojetí to odpovídá starodávnému konceptu wu wei, který se někdy překládá jako konání nekonáním anebo přirozené proudění. Tento odlehčený způsob jednání popisuje také pozitivní psychologie při svém zkoumání optimalizace lidského prožívání a výkonu jako stav flow. Všímavost nám tak pomáhá přijímat věci tak jak jsou, v jejich neustále měnící se přirozenosti a jedinečnosti. Díky tomu se můžeme v životě více uvolnit a ochutnávat tak každodenní zázraky života.

DÁVAT BEZ PODMÍNEK

To je krásná praxe, na kterou někdy zapomínáme. Strategická mysl chce něco za něco. Ale co tak dávat bez očekávání a bez podmínek? Určitě to sami znáte – dar, který dáváme s očekáváním anebo aby se něco konkrétního stalo mívá pachuť lpění. A Naopak dar, který dáváme upřímně „jen“ pro radost či užitek druhého má závan voňavých růží, kvalitu čistoty. Vlastně to je praxe neulpívání a let go.

Rád bych vás dneska obdaroval básní, kterou si obvykle nechávám na intimnější chvíle s kamarády či v přímé práci se svými klienty. Ale nějak mi přišlo, že je čas ji konečně pustit do světa. Tuto báseň jsem věnoval drahé kamarádce poctivé jogínce Aničce.

Čistá je její jméno

Čistá je hladina jezera,

když stojíš v tichu.

Čisté je srdce tvé

bez viny, toužení, zrady a hříchů.

Čisté je přátelství,

které nic nechce.

Čistý je dar,

který dává se lehce.

Čistá je Ta,

která vždy zpříma při Tobě stojí.

Jako Tvé srdce,

co s Bohem se pojí.

To jsou slova jež pro Tebe zní,

daly se lehce a nic nechtějí.

A tak nám všem přeji, ať se nám dává lehce a nechť se dokážeme dívat na svět očima prostýma předsudků a posuzování – očima začátečníka. Jen tak uvidíme kde jsme, kdo je to tady s námi a jaké zázraky nám život nabízí.