listopad – let go!

Čemu nás učí příroda na podzim? Podívejme se například na stromy. Jak stromy vypadají v září, jak v říjnu a jak v listopadu? Září je dozrávání, říjen sklizeň a listopad opadání a pouštění. Právě listopad je ideální měsíc pro stažení pozornosti dovnitř a vzdávání se zbytečného. Vzdávání, pouštění a opouštění je náročné. Zavání totiž smutkem, melancholií a nostalgií. Proto ulpíváme, držíme se svých pozic a závislostí, prostě toho známého a pohodlného. Co tedy s tím? Dá se vzdávání a pouštění naučit a třeba ho mít i rád?

Tento podzim byl pro mě v mnoha ohledech velmi náročný. Hlavní roli v tom sehrálo stěhování z bytu do domu, z města na vesnici. Dům byl dostavěn – začíná zabydlování: reklamace digestoře, nastavení čov, revize kamen, vyladění dveří, montáž skříně, výměna stolu a jak se vůbec zapíná ten křovinořez? Furt něco. Docela stres, trošku chaos a z toho pramenící tlak na opouštění starých zatěžujících způsobů. Neživit žrouty energie, nedělat zbytečné prkotiny, zjednodušit. A tak jsem si s vděčností poplakal po té, co jsem odevzdal klíče ke škole Letokruh, kde jsem v posledních 10-ti letech odučil asi 80 víkendových kurzů. Nově učím již jen v Montessori Institutu Mint v Brně, který je lépe dostupný a útulnější. Před pár týdny jsem také pustil výuku Vědomé komunikace na Newton University, kde jsem si ponechal již jen výuku Emočně inteligentní leadershipu v programu Msc. Změny se rozhýbaly ve všech rovinách. Od pracovních závazků až k výměně matrací na spaní.

Velké životní změny jsou vždycky náročné a komplexní. Z dobrých důvodů se nám do nich nechce. Jak na to, aby nám pouštění starého a zbytečného příliš nedrhlo a třeba bylo i radostné a efektivní? Nápomocná nám k tomu může být praxe let go – praxe vzdávání, kterou můžeme provádět v pěti krocích:

1. PŘÍTOMNOST A VIZE: chceme-li vědomě řídit proces hluboké změny, tak je výhodné mít definovaný přesný osobní záměr. To můžeme podpořit například kontemplací těchto otázek: „Na čem mi opravdu záleží?“, „Jak chci dále žít, čemu se chci více věnovat?, „Co mi již neslouží?““. Odpovíme-li si upřímně na dobré otázky, tak se nám samovolně ukážou priority i to, co pro nás zásadní není a tedy čeho se na cestě ke svým cílům vzdát. Zásadní je přitom upřímnost sama k sobě a ochota vidět věci tak, jak jsou.

2. ZAZDROJOVÁNÍ: při náročných životních přechodech je velmi nápomocné mít dost rezerv energetických, finančních, časových. Změna může být komplexnější, hlubší a náročnější než si myslíme. Proto si tento podzim dopřávám pravidelnou obnovu v přírodě na krásné Konvičkově louce. Sednu si pod dub anebo se sluním v jižním slunci, medituji, cvičím tai chi, sbírám odpovědi na své otázky a mentálně odkládám to, co již nepotřebuji. Nedocenitelnou podporou je samozřejmě rodina a dobří přátelé. Tome, díky za dřevo! Akupunktura a masáž také bodne. Abych se mohl tak královsky zazdrojovat, tak si musím hlídat svůj prostor. Proto držím závazkovou dietu. Jednoduše řečeno hodně si hlídám komu a co slíbím.

3. MALÉ KRŮČKY: velké změny jsou rozsáhlé a komplexní, ale skládají se z jednotlivých činů. To nás může trochu uklidnit. Vytvořte si pro sebe štědrý a laskavý časový rámec – realistický plán, do kterého jsou zakomponované energetické a finanční polštáře. Postupujte jeden krok v čase. A když se něco nepodaří, tak pche a let go. A jak to let go může konkrétně vypadat?

V průběhu psaní tohoto článku jsem byl v den podzimních prázdnin se synem doma. Hodinu před domluvenou konzultací zrušila klientka schůzku. Docela mě překvapilo s jakou lehkostí jsem to přijal, nabídl náhradní termín a pustil. Let go and flow. Místo toho, abych nad tím dále přemýšlel a nebo si ihned hledal jinou práci, tak jsem přijal synovu výzvu: „Tati, pojď si hrát s autíčky“. A už to jelo. Stavění garáží z kostek, výlet aut do ložnice, pizza s kečupem. Hotový ráj. Stačilo jen pustit svoje představy o tom, co má být a přijmout to, co je. Tatínek a syn se spolu radovali, sblížili a vyživili. V přijetí synovy výzvy mi hodně pomohla aktualizovaná životní vize a to, že syn je pro mě na prvním místě, moje milovaná práce až za ním.

4. FORMÁLNÍ TRÉNINK VZDÁVÁNÍ: existují formální způsoby jak let go trénovat. Jedna z metod pouštění je například praxe meditace všímavosti: přijde myšlenka, pocit, vjem – všimnu si a pustím. Zase se něco objeví – všimnu si a pustím. A tak pořád dokola, jako bych byl v mentální posilovně.

Radostnou „technikou“ jak navyšovat svoji kondici k pouštění je praxe nepodmíněného dávání. Dávat tak, abych za to nechtěl nic zpět. Dávat „jen“ pro radost z dávání. Darovat můžeme knihy, úsměv, peníze, pozornost, ocenění…co vás ještě napadá? Lahodným způsobem jak nastartovat mechanismus dávání je dávat to, co sami potřebujeme. Dělat to vědomě, štědře a pravidelně. A nezapomeňme praktikovat dávání i vůči sobě. Například tak, že pustíme napětí v těle, odpustíme si chybu, vzdáme se nezdravého jídla, večerní skleničky vína.

5. REFLEXE A OCENĚNÍ: vzdávání je těžší než přidávání. Proto si zaslouží extra pozornost a také odměnu. Dejte si „pašáka“, když se vám podaří vzdát se něčeho, co se vás zarytě drží. Neberte to za samozřejmost, vraťte se k tomu mentálně prostřednictvím reflexe, poděkujte si. Sdílejte to s přáteli, mentorem, kolegy. Nechte to ve svém vědomí růst.

Vzdávání sice není pohodlné a v začátcích to může i trošku bolet, ale stojí za to. Pouštění a odpoutávání vytváří vnitřní a vnější prostor. Když máme prostor, tak si můžeme hrát, tvořit nové a radovat se z toho, co je. Život pak více chutná a krásněji voní.

Ať již je vaší cestou vzdávání půst, dieta, meditace či odpouštění, tak vám přeji odvahu a vytrvalost dotáhnout změny do chutných plodů nového a svěžího!