Jazyk, řeč a myšlení

Začátkem tohoto roku jsem měl tu čest učit dva víkendové workshopy na téma „Jazyk, řeč a myšlení“ s Doc. Evou Ambrozovou. Již čtvrtý rok po sobě jsme společně s Evičkou prováděli studenty programu Mentální trenérství zkoumáním tajů, hloubek a výšin komunikačních disciplín (vědomé komunikace, neurolingvistického programování a transakční analýzy). Dost nás to bavilo a tak jsem si řekl, že bych mohl pár střípků/myšlenek sdílet i s vámi.

Tento článek bude méně obsáhlý, ale o to více zvoucí k vlastnímu přemýšlení a reflexi. Předpokládá, že jste na cestě vnitřní práce, autorského myšlení a poznávání, které čerpá ze sebe-zkušenosti, osobního studia a reflexe. A tedy, že najdete vlastní cestu a způsoby jak s níže uvedenými myšlenkami naložit. Nádech výdech, dovolte si na sebe působit níže uvedené myšlenky a otázky. Odložte nutkání instantně pochopit, souhlasit či nesouhlasit. Pozorujte kam vás čtení zavede, s čím se spojí, jaké dveře otevřou – dejte si na to čas:

1) „Jsme zodpovědní za to, co říkáme, ne za to, jak si to druzí vyloží“. Aneb sebezodpovědností to začíná. Dokážeme to takto i prožívat? A má to své limity?

2) „Mapa není teritorium“. Dobrý komunikační model nám může posloužit v orientaci ve vnějším/vnitřním světě, ale nemůže vynahradit naši schopnost rozlišovat. Kde se bere ta rozlišovací schopnost? A dá se k ní budovat kondice?

3) Ocenění i pochvala můžou mít své místo v respektujícím komunikačním rejstříku. Za předpokladu, že je používáme vědomě. Kdy a jak tedy použít pochvalu aniž by to bylo manipulací či projevem nadřazenosti?

4) Myšlení zastírá pravou povahu skutečnosti aneb jak pravil J. Krisnamurit: „Když dítě řekne ptáček, tak jej již nevidí“. Slova nejsou tím, co popisují. K čemu nám pak slova vůbec jsou dobrá?

5) „Myslíme v řeči“. Myslíme i jinak?

6) Záměr o jednu spirálu hlouběji: „Co chci, když chci, co chci?“

7) Zenový koán PhDr. Vatislava Pokorného (autora programu Mentální trenérství) k naší bdělosti: „Co dělám, když dělám, co dělám?“

8) Mantra vděčnosti mistra advaita zenu Moojiho: „Děkuji, děkuji, děkuji“. Zkusíte si to prožít?

9) Radikální sebe-zodpovědnost: „Prosím, odpusť mi, že jsem využil Tvoji energii, abych uzavřel své srdce“. Až tak?

Asi jste si při čtení všimli, že ke každé tezi jest uvedena otázka či dvě. Proč tomu tak je? K tomu citace mého bývalého učitele a mentora Dr. Tomáš Zuzáka: „Je plodné žít s dobrou otázkou“. Proto nevylamujme odpovědi, ke kterým jsme nedozráli, stejně bychom je nedokázali žít. Tedy ani vy nespěchejte k odpovědi na otázky v tomto článku. Raději si je znovu přečtěte a nechte je, ať v klidu působí a zrají ve vašem nitru.

A na závěr již jen odlehčená historka o tom jak mě v řeči a řečí zpřítomnil můj 11letý syn Jirka. Radim: „Jirko vytáhni myčku“. Jirka na to s šibalským úsměvem: „Tati, jak mám vytáhnout myčku?“ Myslel tím, že ji asi těžko odšroubuje od kuchyňské linky. Syčák jeden!

Nechť nás komunikační taje baví a ať nám ta slova libě hrají.