Cena za úspěch

Na začátku nového roku by se mělo snít. Vzletně a vznešeně, troufat si. Někdy nám však po tom snění chybí vědomí země. Zapomínáme na cenu, kterou je potřeba zaplatit po té, co snění skončilo. Pokud dosáhnu toho o čem sním, tak co všechno mě to asi bude stát? Na přelomu tohoto roku proto nebudu psát o vizích, ale o práci, oddanosti a odříkání, která se s vizí pojí. O tom, že úspěch něco stojí.

Nedávno se mě kamarád zeptal jak je možné, že mám tak hodně prostoru … sledovat videa, číst, cestovat a vůbec si tak hodně „lelkovat“ při tom všem, co dělám. Od někoho jiného jsem zase slyšel, že je štěstí, co mě to potkalo. Potkalo? Štěstí? Kurva práce! Pot, oddanost, soustředění, riskování, reflexe, ladění, inovace, příprava a tak furt dokola, stokrát – tisíckrát – znovu a znovu. Dokud se diamant osobního umění neobrousí. A až se obrousí, tak prohoříme k mistrovství. Mohl bych o tom psát teoreticky, sdílet zdroje a uvádět příklady, ale konec konců tohle je osobní blog, tak budu osobní. Co mě stojí vydobytý prostor, bohatství a hluboká sebe-realizace, stručně v pěti základních principech:

1) Oddanost – před pětadvaceti lety jsem snil o tom, že budu dělat něco čím budu hořet, co mě bude bavit a čím budu sloužit druhým. Hledal jsem, tápal, nacházel a ztrácel, slepé uličky, zklamání. Téměř vyhoření, odstup a znovu, skoč naplno. Věřil jsem, že musí existovat místo, kde se budu cítit samozřejmě doma. Místo, kde budou žity ideály lidství – svoboda, laskavost, vzájemnost, štědrost, tvořivost. To místo jsem mnohokrát našel a mnohokrát opustil. Na kopci u indiána, v Kanadě v outdoorové komunitě, v zenovém klášteře, v institutu pro zrychlené učení Hampson, … až jsem si to místo začal nosit sebou, vytvářet si prostředí pro tvorbu, rozvoj osobního nadání a ztělesňování mojí vize.

Celostní úspěch přichází ve službě celku, ve službě něčeho co nás přesahuje. Dát se do služeb nadosobní vize, dát se cele. Záložní plány nezakládat. Dělat věci naplno a ještě špetku navíc. Riskovat směrem, kterým hoří naše srdce. Důvěřovat, že to bude dobré.

2) Integrita – věřím v pravdivost a laskavost, věřím ve svobodu a etiku. Věřím, že možnosti tvořivého života jsou nekonečné. Věřím, že se člověk může měnit. A pokud v to věřím, tak tím musím žít. Životem ověřit. Jinak je to jen to plané snění, prázdné žvatlání. Překonávat vlastní limitující přesvědčení, držet se svých principů, i když to není pohodlné a druzí to neschvalují. I když se mi někdy nechce, i když mám strach. Možná právě tehdy se integrita – vnitřní soulad – tepe nejvíce. A tak například, pokud vidím jasně, že meditace navyšuje úroveň vědomí a schopnost vstřebávat nové informace, tak budu meditovat i tam, kde to není zvykem – třeba s inženýry K…… banky nebo v aulách vysokých škol.

Zasvěceně o integritě píše Doktor Dr. R. Hawkins ve své knize Úspěch je pro vás: „Skutečná síla pramení ze schopnosti držet se svých principů, až už se děje cokoliv…nesmíme dělat žádné kompromisy ve vztahu k tomu, co obohacuje a podporuje život všech lidí, co nás inspiruje, povznáší a potvrzuje a co uctívá život. Úspěch pramení z pochopení podstaty života“.

3) Obětavost – to nejcennější co máme je čas, který nám byl dán. Kolik ho máme nikdo z nás neví. Proto je čas komodita nejvzácnější. Budu se svojí rodinou nebo budu odpočívat v lese nebo budu sloužit druhým? Nedávno jsem si dělal audit „výdajů a zisků“ své profesní kariéry a tak jsem si spočítal, že během posledních 12 let jsem věnoval přes 250 víkendů práci. Miluji svojí ženu a syna. A přesto jsem strávil měsíc ročně v klášteře a o víkendech tepal svoje pedagogické umění. Nebyla to příliš velká oběť? Pokud by to bylo jen pro peníze, tak to nedává smysl. Ale ten smysl je tak velký a radost z tvořivé služby tak naplňující, že to stálo a stojí za to. Čím více dáš, tím více dostaneš. Otázkou dospělého života pak může být: „Čemu sloužím?, Co skrze mě ve světě dozrává?“ Anebo taky: „jak se přitom sám proměňuji?“, „Kým se na té cestě stávám?“.

4) Autenticita – a jsme u tématu autenticity, opravdovosti, odvahy a zranitelnosti. Vnitřní navigační systém nám říká kým jsme a kým se chceme stát. Zpívat píseň svého srdce. Rozlišovat co k nám patří a co ne. Nechat se plně proudit a dát druhým to, co jim můžeme nabídnout právě my. To také znamená držet závazkovou dietu. Proto jsem čím dál více opatrný v tom, co komu slibuji a také co slibuji sám sobě, Pokud to slíbím, tak to udělám. Ale než to slíbím, tak zvažuji. Možná právě pro toto zvažování je ideální začátek roku. A pak, když se pro to rozhodnete, tak to dělejte naplno a se vším, co k vám patří.

5) Efektivita – nerad to slovo používám, ale stručně vyjadřuje účinnost, vliv a schopnost jednat trefně. Umění služby, které nepřináší pozitivní efekt, je marné a těžko ospravedlnitelné. Nestačí pouze dřít anebo si jen užívat. Makat s odporem je kontraproduktivní. Při jakékoliv práci či učení je výhodné proudit bez vnitřního odporu, umět si k tomu vytvořit vnitřní i vnější podmínky – prostředí, které nás středí a dělá účinnými. To se týká konkrétních dovedností, které potřebujeme znát a umět.

Oddanost, obětavost, integrita a autenticita mají smysl, ale jejich efekt se potencuje při správném načasování a trefném použití dovedností, které máme k dispozici. V psychologii mistrovského trénování hovoříme u přirozeném plynutí stavu flow, v tradičních bojových uměních o wu wei, v metodách zrychleného učení o stavu vědomí hladiny alfa a v ekonomii zase o pareto efektivnitě. Co mají tyto pojmy společného? Umíme využít páku v pravý čas a na pravém místě?

Mistr udělá jeden pohyb a je hotovo. Umělec si hraje s formami, aby byly účinné a krásné. Student se učí – tápe – leze do slepých uliček, aby poznal kudy a jak ano, a kudy a jak na to. Tomu se snad nikdo nevyhne. Ale můžeme se učit rychleji a účinněji pokud víme jaké dovednosti jsou klíčové pro úspěch v našem povolání a kde se je naučíme co nejlépe. Moje profesní umění se pohybuje na hranách mezi vnitřními procesy a vnější manifestací ve světě. A jelikož mistři vnitřních procesů jsou mniši a prezentační dovednosti zase ovládají herci, tak jsem jezdil 15 let do zenového kláštera a 10 let jsem trénoval improvizaci ve veřejném prostoru pod vedením Doc. Musilové z DAMU. A to se obloukem dostáváme zase k té oddanosti a obětavosti, tj. ceně kterou je potřeba zaplatit. Proto se upřímně zeptejme: „Čím jsem ochoten zaplatit za to, co si přeji?“

Každý cíl a každé jednání má svoji odměnu i cenu. Proto dobře zvažte, zda-li vám To za to stojí. Třeba vám tento článek pomůže k zamyšlení nad tím, co jste  schopni obětovat, čemu to poslouží a jak je to je v souladu s vašimi vnitřními principy. Přeji vám hodně štěstí, vytrvalostí a umění trefit to podstatné.  Sněte s hlavou v oblacích, s nohama na zemi a srdcem mezi lidmi.